Ráno nás už v pět ráno vzbudila odjíždějící auta, která vyrážela z karavan parku na východ slunce k hoře Uluru. Ovšem já jsem tušil menší zradu, podíval jsem se na oblohu a ta byla celá zamračená a mé tušení bylo správné - žádný východ slunce se dnes pro velkou oblačnost nekonal. Ale i tak jsme z karavan parku odjeli po šesté - nejdříve jsme se vydali na obhlídku druhé části NP a to Kata Tjuta. Tato formace skal je úplně odlišná od Uluru, ale také jde o monstrózní podívanou, čím blíž jste, tím více Vás udivuje, jak to zde mohlo „vyrůst". Z každého úhlu Vám skály připomínají něco trochu jiného, v jednu chvíli to vypadalo, jako by vedle sebe zakotvily vesmírné lodě a zkameněly, chvilku to připomíná Kaplického chobotnici a pak zase obrovskou ponorku. Bylo ještě docela brzo ráno, obloha stále lehce zamračená a tak docela fajn podnebí pro malý trek. Zaparkovali jsme u poslední skály a vydali se do tzn. Větrného údolí, odkud byl hezký výhled na zadní část skal. Jak jsme se vraceli zpět na parkoviště, už prokouklo sluníčko a začalo být pěkné vedro. Některé treky jsou zde zakázané od 11:00, protože přes poledne je zde opravdu velký hic a někteří turisté přecení své schopnosti a kolabují. Zde jsou i na tyto „neposlušné" turisty připraveni - každý trek je na několika místech vybaven telefonem a tak pokud se Vám udělá špatně můžete přivolat rychlou zdravotnickou pomoc.

Po skončení projížďky kolem Kata Tjuta jsme se vydali zpět, abychom se projeli také kolem Uluru. Kolem hory vede cesta, celá se ovšem objet nedá, ale 80% si v autě prohlédnout můžete. Pokud by jste měli zájem, tak kolem Uluru vede okružní pěší trek, který je dlouhý 9 kilometrů, ale stejně jako jiné treky se doporučuje ho jít brzy ráno. Hora Uluru je opravdu turistickou atrakcí číslo jedna, nikde jsme zatím neviděli tolik turistů jako zde, i vesnička Yulara, která je vybudovaná 20 kilometrů od hory slouží pouze turistům a ceny tomu odpovídají, jen benzín zde stojí přes 2 dolary a to je oproti 1,5 dolaru v Perthu velký rozdíl.

Od Uluru odjíždíme něco po poledni, ještě děláme poslední fotky a jednoznačně můžeme říct, že ve skutečnosti je Uluru mnohem obdivuhodnější než na fotkách. Je si vzpomínám, že když jsem cestu do Austrálie připravoval, tak jsem často narazil na fotky hory Uluru, které má ve svém portfoliu každý turista, který Austrálii navštívil - říkal jsem si, co ti lidé na té hoře mají, vždyť je to normální, pravda trochu větší tmavě červená hora. Ale teď už vím, že Uluru je opravdu výjimečná a nic nenahradí to, když jí vidíte „na živo", na fotkách vypadá úplně jinak - tak nějak normálně a ani se nedivím domorodcům, že je pro ně svatá.

Z NP parku Uluru Kata Tjuta jsme ještě ten den odjeli do 300 kilometrů vzdáleného Kings Kanyonu, který prozkoumáme hned 27.12. ráno a pak pojedeme směrem na východ, abychom před koncem roku už byli u moře na východním pobřeží, kde chceme oslavit příchod Nového roku.