Austrálie - den dvacátý šestý
Tak změna je život, původně jsme chtěli jet přímo k moři do města Townsville, ale podívali jsme se na předpověď počasí a riskli jsme variantu delší přes náhorní plošinu Atherton, původně mělo celý den pršet a až večer mělo pršet. a tak jsme vyjeli. Mylně jsme se při pohledu na mapu domnívali, že trasu až k moři zvládneme projet za pár hodin, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme do karavan parku dojeli kolem 20:00, ale o tom později.
Z Charters Towers jsme vyrazili něco kolem desáté, po dlouhé době jsme se perfektně vyspali, tady už je podnebí podobné tomu našemu. Jeli jsme po Savannah highway směrem na Undara, tam jsme se chtěli podívat na komplex lávových tunelů, které vytvořila sopka Undara, ale po příjezdu na místo jsme zjistili, že se nacházejí na soukromých pozemcích a navštívit je můžeme pouze s průvodcem a zrovna levné to tady není. Vlastně služby celkově jsou v Austrálii hodně drahé, třeba cestovní kanceláře nabízejí pro turisty všemožné nabídky, ale cena většinou začíná na 100 dolarech a to je většinou projížďka s průvodcem na dobu půl dne. Z Undary jsme si to namířili směrem do Athertonu a pomalu jsme stoupali do vesnice Ravenshoe, které se pyšní tím, že je nejvýše položeným obydleným místem v Austrálii. Je pravda, že podnebí se změnilo, připadali jsme si jako na Novém Zélandě, všechno bylo zelené, samé farmy plné ovcí a krav, scenérie byla úchvatná, jen škoda, že pršelo a mrak byl tak černý, že skoro nebylo vidět a pomalu se stmívalo. Za celou cestu po Austrálii jsme neměli tolik zatáček jako dnes za 2 hodiny jízdy, ale byla to příjemná změna.
Do Athertonu jsme přijeli kolem šesté a městečko je určitě dobrou základnou pro výlety po okolí a podle průvodce je tady co vidět, hlavně pro ty co jsou turisticky založení a rádi chodí treky - těch je tady docela dost. Tímto směrem se budeme ještě vracet a tak plánujeme, že místní zelenou krajinu zde ještě trochu prozkoumáme - určitě to bude stát za to. Z Arthertonu jsme pokračovali dál přes Mareebu do Cairnsu, tady cesta pomalu padá do údolí a jede se asi 5 kilometrů samými zatáčkami až k moři. Už byla docela tma a náš karavan park, který jsme si vybrali přes průvodce se jmenuje Ellis Beach Oceanfront Park, byl ještě podél moře asi 20 kilometrů. Naštěstí jsme se dozvonili na majitele a ten nám přidělil místo, karavan park je situovaný přímo u moře a tak večer při otevřených okýnkách je slyšet hučení vln - idylka a tak jsme se rozhodli, že právě zde budeme na pláži slavit příchod Nového roku.