Ráno vstáváme do pěkného dne, vypadá to, že dnes se ohřejeme a nezmokneme, spali jsme v karavan parku kousek od města Rockinghamu a i když město není zrovna moc pěkné, je zde hodně továren, tak kamp je ve velké zahradě a brzy od rána zde z plna hrdla řvali ptáci. Nejhorší jsou papoušci, ti vydávají opravdu pořádné skřeky a moc se u toho spát nedá. Po lehké snídani, kterou jsme si nakoupili v supermaketu minulý den pomalu vyrážíme směrem podél pobřeží dále na jih. Po projetí města Bunbury se dostáváme do regionu SouthWest, které je v celé západní Austrálii nejnavštěvovanějším turistickým regionem.

Hned jak jsme Baunbury projeli byla vidět v krajině změna, bylo to zde mnohem zelenější a přibyly i jehličnaté lesy, tato oblast je pak také vyhlášená vinařstvím a je pravda, že každou chvíli jsme na cedulích viděli odbočky k různým vinicím, vinaři zde maximálně využívají všech nástrojů jak z hostů vylákat co nejvíce peněz, kromě prodeje vína Vás také nechají na své farmě ubytovat, někde dokonce mají i různé pěší stezky skrz své rozlehlé pozemky.

První naší zastávkou bylo město přístavní město Busselton, jeho hlavní zajímavostí je 1842 metrů dlouhá přístavní hráz – je stará skoro 150 let a v době osidlování Austrálie sloužila k vykládání nákladních lodí, které z Anglie přivážely různé druhy zboží. Dnes jde už jen o turistickou atrakci, po molu jezdí dokonce vláček, který vozí hlavně Japonce na konec mola, kde je pak podmořská observatoř – za poplatek se pak můžete podívat na život pod vodou. Z Busseltonu jsme pokračovali dále podél pobřeží, až jsme dorazili k mysu Naturaliste, který je zakončen majákem, ten je možné i navštívit a podívat se po okolí.

Na Cape Naturaliste jsme dlouho nepobyli a jeli jsme dál po Caves Road podél pobřeží, ovšem pobřeží není vidět, jede se asi tak 3 km od pobřeží a každou chvíli máte možnost odbočit k moři, které v těchto končinách slouží hlavně pro surfaře. Nenechali jsme si ujít jednu takovou návštěvu a zajeli si do chráněné oblasti Prevelly Park – je to malá vesnička sloužící hlavně turistům ovšem když jsme přijížděli tak nás zaskočila zcela spálená okolní země, nedávno i v českých zprávách proběhla informace, že v okolí Margaret River se vymknul požár kontrole a spálil mnoho území, tak to přesně bylo tady. Zajeli jsme až k moři a i zde byl pořád cítit zápach spáleniště, moře zde je ovšem pěkné, pláže se střídají se skálami a vlny zde jsou opravdu vysoké a surfařů zde bylo taky hodně. Tady jsme si počkali až na západ slunce, trochu jsem si přál, aby se dalo na co dívat, ale mraky v poslední chvíli tomu zabránily. Pak už jsme nasedli do auta a jeli shánět místo pro spaní, sice zde v Prevelly Parku byl jeden karavan park, ale smrad ze spáleniště byl tak hrozný, že jsme najeli zpět na Caves Road a jeli dál na jih s tím, že až něco uvidíme hned zastavíme. Ale mělo to několik háčků, za Prevelly Parkem silnice procházela Národním parkem Leeuwin a tak nikde žádné obydlí natož vesnice. A za druhé se začalo rychle stmívat a v Austrálii se moc nedoporučuje po setmění jezdit a to hlavně kvůli možné srážce s klokany. Takže jsme asi 20 km jeli pomalu a jen jednou v dálce uviděli přes silnici skákající 2 klokany – to byly první klokani které jsme zde uviděli. Nakonec vše dobře dopadlo, dojeli jsme až to města Augusta, kde hned zkraje jsme našli karavan park a ubytovali se na louce. Opět šlo o karavan park přímo s majitel bydlícím na místě a tak byl v noci otevřený s tím, že platit máme zaplatit až ráno.