Sydney nás přivítalo pěknou noční zimou, nebyli jsme zvyklí, že se v noci balíme do spacáků, ale tuto noc byl opravdu pěkná kosa a my byli rádi, že spacáky máme sebou. Hned ráno jsme si šli vyřídit vše na recepci karavan parku a nestačili se divit kolik zde stojí plac pro přespání - plných 70 dolarů a za to se u nás už spí v dobrém hotelu a nebo v Indii za tyto peníze můžete 14 dní spát po guest housech. Ale co jsme zde jen jednou a tak tento kemp využijeme na příští 3 noci. Je pravda, že jeho umístění je opravdu dobré (je to předměstí Mona Vale), leží na jedná z mnoha hlavních silnic a tak by jsme se bez problému měli dostat tam kam chceme. Ale nakonec bylo vše jinak - na dnešek jsme si naplánovali návštěvu Modrých hor, které jsou od centra vzdáleny asi 100 kilometrů, vyrážíme směrem do centra s tím, že všude budou cedule a tak nebude problém se přes město vymotat až na výpadovku do Blue Montains. Ale po příjezdu do centra jsme si všimli, že Harbour Bridge je placený (Harbour Bridge je most, který je jednou z dominant Sydney a spojuje obě části Sydney). Ale už bylo na odbočení pozdě a tak jsme přes něj přejeli a zamířili do centra mezi mrakodrapy. To jsme ale neměli dělat, protože ulice byly plné lidí a jednosměrek, takže jsme se zde docela rychle zamotali a to až tak, že jsme ani nevěděli, zda jedeme doprava či doleva. Zastavili jsme u taxikáře a zeptali se na cestu - poradil nám velice ochotně, ale nic naplat, stejně jsme jeli úplně někam jinam, až jsme se nakonec ocitli kousek od letiště (to bylo na druhé straně, než jsme chtěli jet). Po chvilce beznaděje jsme se rozhodli, že Blue Montains dnes necháme být a zajedeme se podívat do centra.

V Sydney je docela problém zaparkovat, všude jsou placené zóny pro předplatitele a je zde málo míst jen na hodiny, aby si to člověk mohl zaplatit. A pokud již jsou, tak je najdete u turistických míst a jsou drahé, hodina parkování může být od 5 do 10 dolarů. My jsme si našli pro parkování takou klidnou vilovou čtvrť kousek od Harbour Bridge, sice je zde parkování jen pro rezidenty, ale už nás nebaví bloudit městem a tak necháme auto osudu a jdeme na prohlídku města. Vychází nám počasí, je úplně jasno a tak pomalu přecházíme přes Harbour Bridge do centra města. Z mostu je nádherný výhled na Operu - symbol Sydney a pomalu celé Austrálie - je to nádherná stavba, která k místu kde stojí tak nějak patří. Jdeme se také podívat do města, docházíme až k Čínské čtvrti, která je ale již moderní, plná restaurací a obchodů s čínským, ale hlavně japonským zbožím. Celkově je poznat, že zde žije hodně asijských přistěhovalců, podle průvodce je to až 20%, ale je zde i hodně Indů a Arabů. V Austrálii více než kde jinde je vidět jak se společnost přistěhovalců mezi sebou promíchala a tak zcela běžně vidíte partnerské dvojice Evropanů a Japonců či jiných národností.

Po čínské čtvrti jsme se vrátili zpět k Opeře, abychom si jí mohli prohlédnout zblízka a opět jsme narazili na jednu místní zajímavost, skoro všechny hospody, vlastně všechny hospody, restaurace a bary co jsme v Sydney viděli, byly úplně plné - tady bych chtěl provozovat hospodu - o zákazníky tady není nouze. Dokonce před Operou je u pobřeží venkovní bar, který byl obležený lidmi a to až tak, že stáli, kde se dalo a tak se kolem nich ani pořádně nedalo projít. V městě jsme se zdrželi až do tmy, protože jsme si nenechali ujít focení nočního města spolu s Harbour a Operou. Do karavan parku jsme dojeli až po desáté a zítřejší plán jsou Modré hory - tentokrát si prostuduji mapu abych nebloudil.