Tak zatím nejhorší spaní v Austrálii, bylo neskutečné vedro po celou noc, nešlo vůbec usnout, ale nakonec jsme to nějak přežili a něco po šesté jsme už byli na nohou. Ovšem pak jsem viděl něco s čím jsem v kempu uprostřed města nepočítal, při cestě na záchod se v polovině cesty objevila přede mnou ještěrka, ale nebyla to jen tak ledajaká ještěrka, byla to přímo Agama Límcová, která žije jen v Austrálii a když je v ohrožení tak utíká pryč pro dvou zadních nohách vzpřímená a někdy když je ve velkém ohrožení roztáhne kolem hlavy velký límec aby zastrašila protivníka. Mě tedy naštěstí límec neroztáhla, ale pěkně přede mnou prchala po zadních - docela to bylo fajn zpestření, po klokanovi další místní zajímavý živočich.

Pak jsme se již vydali z karavan parku prozkoumat celé město Broome - nejdřív jsme zajeli do centra města, kde měla být čínská čtvrť, ale z ní tam již zbyla jedna nákupní ulička, kde prodávali samé blbosti. V podstatě to ani nestálo za to se tam jet podívat. Cestou zpět jsme se zastavili na Town Beach - na městské pláži, která byla hned kousek od centra města a hlavními obyvateli tam byli aboridžinci, kteří se tam poflakovali a popíjeli. Prohlídka města tak skončila a můžeme vyjet někam mimo centrum, v průvodci jsme si našli kousek za městem odbočku do vnitrozemí s tím, že můžeme navštívit místní farmu perlorodek, která měla být situovaná u hezkého zálivu. Cesta to byla zprvu po asfaltové silnici, ale po chvíli se to změnilo na prašnou cestu plnou drncáků - pak jak jsme přijížděli blíže k moři byla to jízda i chvílemi pískem a to se nám stalo osudným. Zabočil jsem doprava k pobřeží do mírného kopečku a během sekundy jsem stál a byl jsem po půl zadního kola zahrabaný v písku. A teď co, jsme docela daleko od civilizace. Měli jsme štěstí v neštěstí, protože kousek od našeho místa zahrabání jsme našli oplocený pozemek - tak jsem nasadil vysoké Halló a za chvíli se rozštěkali psi - dobré to znamení, že tady někdo bydlí, za chvíli vyšel starší pán a nastartoval své auto a vytáhl nás, byli jsme rádi a tak jsme pokračovali k farmě, už jsme u ní byli kousek a chtěli zaparkovat a jak jsme se otáčeli a hledali místo k parkování tak jsme zapadli znova. Máme totiž úplně blbé auto na jakýkoliv terén, stačí trocha písku a my už nejedeme - ještě že místní lidé jsou ochotní, akorát jel kolem nějaký pán v jeepu a tak nás opět vytáhl a my rychle upalovali pryč z tohoto pro nás děsivého místa - možná to bylo dáno tím, že jsme tady třináctý den - kdo ví.

Pak už jsme si to zamířili do městečka Derby, které je asi 200 km od Broome a je výchozím místem pro cesty na vysočinu Kimberley - její plocha je velká asi jako celé Polsko a jedná se nejopuštěnější část celé Austrálie. V podstatě tam nic není a to ani cesty, vlastně tam vede jen jedna, ale ta se musí jet pouze speciálně upravenými jeepy, které se mohou i brodit, protože se překonává několik řek a vždy záleží jak v oblasti prší a kolik je v řece vody.

Do Derby jsme přijeli těsně před západem slunce, ubytovali se v místním Karavan parku, který vlastní velice příjemní majitelé a cena zde byla zatím nejnižší, kterou jsme při své cestě Austrálií platili - 25 dolarů. Ještě jsme si stačili vyfotit jeden starý a velký baobab, který je symbolem zdejší oblasti Kimberley a jdeme brzy spát, ať dospíme včerejší spánkový hendikep. Vypadá to, že tady se bude spát lépe, protože zde totiž trochu fouká, ale vedro je opět velké.