Po delší době opět vyrážíme na cesty, tentokrát už ve třech, jede s námí naše Viktorka a doufáme, že se jí cestování bude líbit stejně jako nám. První cesta vedla naším obytňákem citroňákem na jiih. Navštívili jsme dva nádherné ostrovy, které jsou nadohled od sebe, ale přesto každý je trochu jiný, jeden patří Francii - Korsika a ten druhý teplejší je Sardinie a je italská.

Velká cesta po západním pobřežím USA - startujeme v Los Angeles - míříme až k mexickým hranicím, pak už jen směrem na sever přes celé Spojené Státy, přes Kanadu až na Aljašku a tady to obracíme zase na jih - svou více jak měsíční pouť koučíme v San Francisku.

Přiletěli jsme do Los Angeles 9.července, hned po příletu si jdeme půjčit auto, vybíráme si zcela nového Forda a vyrážíme. Projíždíme mnoho Národních parků, jezdíme nížinami, pouštěmi, městy a vesnicemi, přes hory a doly až dorážíme do Kanady.

Kanada nám stála přirozeně v cestě na Aljašku a překvapila nás v několika směrech, oproti USA je to tady mnohem liduprázdnější a je tady vidět daleko více divoké zvěře. A pak jsme dojeli až na Aljašku - je to opravdu krásný kus země, jen je škoda, že jsme zde měli tak málo času na objevování odlehlejších částí. Ale i tak jsme projeli základní trasu, která vede od kanadských hranic přes městečko Whitehorse až do hlavního města Anchorage a pak přes NP Denali zpět do Kanady.

Krátká - víkendová návštěva italských Benátek v době konání slavného festivalu masek. Hned jak se objevily zlevněné letenky tak jsme neváhali a kupovali. A udělali jsme dobře - festival je velkým zážitkem, některé masky jsou opravdu nádherné a i samotné Benátky jsou skvostem. Byli jsme ubytování na jednom z mnoha ostrovů a každý den jsme se lodní MHD dopravovali do centra dění - na náměstí Sv. Marka.

Dlouho připravovaná cesta s neziskovou organizací M.O.S.T. která v Indii podporuje mnoho projektů spojených s Tibetem a tibestskou kulturou. Letecky jsme se z Prahy přesunuli do Dillí a hned následně do městačka Mussoorie, kde jsme navštívili námi adoptované tibetské děti - máme v adopci dvojčata + jejich mladší kamarádku. Jsme moc rádi, že jim alespoň troškou můžeme přispívat na lepší život a na vzdělání. Z Mussoorie jsem se přesunuli do Lehu - hlavního města himalájského Ladakhu. Od tud podnikáme několik výletů za nomády, které organizace M.O.S.T. podporuje - asi největším zážitkem byl výlet až k Tibetským hranicím do turisticky zakázané zóny, spali jsme ve výšce 5200 metrů - brrrrr tam byla zima. Poslední část naší cesty vedla do údolí Spiti, kde jsme spali společně s mnichy v klášteře a byli jsme součástí oslavy otevření ženského kláštera za účasti Rimpoche - druhého nejvyššího duchovního po Dalajlámovi. Zpět do Česka jsme přijeli plni zážitků, byli jsme součástí klasického Tibetského života, který ve své podobě přežívá asi už jen zde v Malém Tibetu - náš průvodce z pobytu v Tibetu měl pravdu když říkal "pokud chcete poznat pravý Tibet jeďte do Ladakhu a do místních klášterů, tady ho už Číňani zničili" - měl pravdu :) a je mi z toho smutno.

Projet autem celý sever Evropy nás lákalo už dlouho a tak když jsme si pořídili novější auto hned jsme cestu realizovali. Auto jsme přizpůsobili tomu, že se v něj i můžeme vyspat a tak vyzkoušíme jaké je to spát jen tak někde u cesty. Okruh jsme si dali pořádný - projet chceme všechny severské země a pak přes pobaltské republiky a Polsko se vrátit zpět domu. Sever Evropy nás ničím nepřekvapil, Finsko s krásnými jezery, Norsko s pěknou přírodou a divokým mořským pobřežím. Pobaltské republiky se v mnohém podobali nám - na vesnicích bylo vidět, že přeci jenom se zde v minulosti místo podnikání spíše budovalo a to nechalo následky. Ve větších městech to už tak patrné není a každé hlavní město bylo pěkné a moderní.

Další nezapomenutelná cesta vedla opět do Indie, jelikož jsme vyrazili v létě tak jediným možným indickým cílem byly Himaláje. A jelikož máme rádi výzvy, tak jsme naplánovali nelehký okruh přes Amritstar do Kašmíru a jeho hlavního města Srinagaru. No a pak už jen stoupání vysoko do hor až do Zanskar Valley - opuštěné odlehlé buddhistické místo - tady se nám opravdu moc líbilo i přes výškovou nemoc. Ze Zanskaru jsme pak přejeli až do hlavního města Ladakhu do Lehu. Říká se, že tady poznáme pravý Tibet a asi je to pravda - buddhismem to tady žije na každém kroku. Projeli jsme mnoho místních klášterů, kde stále praktikují klasický buddhistický život, i nějaké festivaly a opravdu to v nás zanechalo velké vzpomínky.

Je jasné, že Indie, ale hlavně Buddhismus v nás zanechal hluboké stopy a je celkem jisté, že v těchto končinách nejsme naposledy. Zároveň si přejeme, aby si tato část Světa zachovala co nejdéle svou minimálně turismem ovlivněnou podobu.

Tak a je to tady, dlouho připravová cesta do Indie nabrala jasných rysů. Při přípravě jsme byli hodně opatrní a obezřetní, přeci jenom je Indie zemí, která není pro každého cestovatele a ne všichni se vraceli z Indie spokojeni. Přes mnoho a mnoho cestovatelských diskuzí jsme načetli hodně potřebných informací a pro cestování jsme si vybrali osobního řidiče s autem, který se jmenoval Ajaj - na webu jsme našli jen samou chválu a pozitivní komentáře.

Hned po příletu do Dillí na nás čekal na letišti a tak jsme mohli vyrazit po krásách Rajastanu. Musím říci, že se o nás staral důkladně, věděl, že jsem fotograf a tak nás vozil na zajímavá místa, která byla mnohdy úplně bez turistů, viděli jsme nádherná města Jaisalmér, Jodhpur, Udaipur, Ajmer, Jaipur a i mnoho menších neméně krásných. Byli jsme svědky i několika místních festivalů a na závěr našeho cestování jsme navštívili Taj Mahal a také Varánásí, které nás svou atmosférou a stylem života úlně dostalo.

Krásné putování s velice přátelským a milým Ajejem - Indie se nám vryla pod kůži - už se těšíme na další indická dobrodružství, která plánujeme nejdřív co ti půjde - Indie je neskutečná země!!!

Japonsko - další země která nás nenechala spát. Zde bylo potřeba trochu více přípravy předem, přeci jenom se zde nadá moc cestovat "na divoko" jako v jiných asijských zemích a vše musí být dopředu připraveno a naplánováno. A tak ještě v Čechách si kupujeme nezbytnou jízdenku na japonské vlaky, které jsou hlavní páteří našeho měsíčního cestování po celém Japonsku.

Po příletu do Tokya se hned přesouváme vlakem do Kyóta, kde naše japonské cestování začíná. V Kiótu jsme chtěli vidět místní festival Gion Macuri a také potkat živou Gejšu. Vlakové spojení po Japonsku opravdu nemá chybu, vše na sebe navazuje, vlaky jezdí rychle a tak naše přesuny po zajímavých místech běží jako po drátku. Vidíme Hiroshimu, cestujeme od jižního ostrova Kjúšú až po severní Hokkaido a po cestě zastavujeme kde se nám líbí.

Celý náš japonský trip ukončujeme v Tokyu a v jeho okolí.

Cestovatelský sen se stává skutečností, nikdy by mě nanapadlo, že vzdálený ostrov Nový Zéland někdy uvidím. A letenku máme v kapse, auto z půjčovny zařízené a můžeme tak na dlouhý let vyrazit. Náš trip zahajujeme v Acklandu, vyzvedáme si z půjčovny menší obytné auto a hned vyrážíme na velký novozelánský okruh. Nejdříve projíždíme východní část severního ostrova a pomalu se přesouváme na jižní ostrov. V plánu máme dojet až na úplný jih do oblasti zvané Fiordland, říká se, že je to jedno z nekrásnějších, ale zároveň nejdeštivějších míst Světa - opravdu krásné je a mi ho navíc viděli za krásného počasí.

Nový Zéland je opravdu vyjímečná země - za celý náš trip což bylo 40 dní jsme neměli žádnou nepříjemnost, viděli jsme krásnou a rozmanitou přírodu, auto nám vydrželo i když jsme s ním najeli cca. 15000 km a zcela souhlasíme co říkají mnozí cestovatelé "život je tak krátký na to, aby jsi stejné místo navštívil dvakrát, s jedinou vyjímkou a tou je Nový Zéland"

Při zpáteční cestě jsme si dali stop-over v Hong-Kongu - krásné moderní město.

Turecko a opět jen na skok - prodloužený víkend na pomezí Evropy a Asie. Přiletěli jsme do Istanbulu a celý pobyt strávili jen tam - je pravda, že na pořádnou problídku města a okolí by jsme potřebovali mnohem více času. První den jsme se byi podívat na Velkém Bazzaru, který je již jen velkou turistickou atrakcí a stávky přetékají turistickými cetkami. Snažil jsem se najít nějaké odlehlé místo, které by ještě evokovalo staré časy, ale nic jsem nenašel. Další den jsme prošli významné místní mešity do kterých je možné vstoupit i ženám a poseldní den jsme se vydali na prozkoumání městské části Eyüp, která je trochu stranou od centra města, ale určitě stojí za prohlídku.

Turecko jen návštěvou Istanbulu určitě nepoznáte a tak se docela těším, že někdy v budoucnu se do Turecka ještě vrátím a projedu odlehlejší části Turecka, tam kde se ještě žije trochu jako za Osmanské říše.

Má první cesta s foťákem do Světa, ne že bych před tím nikam necestoval, ale poprvé jsem si uvědomil, že by bylo dobré si své zážitky a pocity na cestách zachovával i na doby kdy už si je určitě nebudu pamatovat. Po zpětném procházení foto glogu či foto tripu si pak celou cestu krásně projdu znova a vzpomenu si na podrobnosti cesty jako kdyby z cesty přijel před týdnem. První cesta vedla přes Thajsko do Kambodži - hlavně jsem se těšil až uvidím na vlastní oči Angkor Wat.