Hurá let jsme na Nový Zéland přežili
16.12.2009 Dlouhý let z Prahy až na Nový Zéland byl opravdu náročný, ale hned po příletu jsme si vyzvedli náše obytné auto a hurá na cesty. Toto byla naše první fotka - poloostrov Coromandel
Poloostrov Coromandel
17.12.2009 Tady je krásně, hned první den jsme se do Nového Zélandu zamilovali. Takto vypadá pobřeží poloostrova Coromandel, který leží jen pár desítek kilomentrů od hlavního města.
Náš první trek na Cathedral Cove
17.12.2009 Do této části Nového Zélandu jezdí turisté hlavně kvůli návštěvě Cathedral Cove, jedná se o krátký trek vedoucí k oceánu.
Tady to ale voní
18.12.2009 Už příjezd k oblasti Rotorua byl zážitek, než jsme si zvykli na všudypřítomný smrádek tak to chvilku trvalo. Na fotce vstupní brána do oblasti smradlavých jezer.
Maorský totem
18.12.2009 Celá oblast Rotorua patří původním obytavelům Nového Zélandu Maorům. Při procházení kolem horkých vřídel a pramenů narazíte i na repliky maorských totemů
Některá vřídla jsou fotogenická
18.12.2009 V celé oblasti Rotorua je velký smrad, ale zvyknete si. Naproti tomu můžete najít i velice pěkně zbarvená vřídla, která hrají mnoha barvami.
Maorský tanec Haka
18.12.2009 A jako správní turisté si nenecháme ujít představení v Maorské vesnici, kde je předváděn tanec Haka, tolik ve světě proslavený novozelandskými ragbisty. Ten vyplazený jazyk a pořádný řev opravdu budí hrůzu.
Kouřmo a oranžovo
19.12.2009 A jsme u jezera, které se objevuje na mnoha fotkách z této oblasti. Oranžová barva na okraji jezera a všude kolem pára dává místu až ďábelskou atmosféru.
Až nezdravá barvička
19.12.2009 Tak do tohoto jezírka bych nechtěl spadnout. Barvami to všude hrálo, ale takovou zelenou brčálovou vodu jsem viděl poprvé.
Forgotten World Highway
20.12.2009 Z Rotorua jsme si to zamířili cestou zapadákovem, nebo-li Forgotten World Highway k Mt.Taranaki. Cesta byla opravdu zcela opuštěná, ale každou chvíli jsme zastavovali na krásné výhledy.
Hrálo to zde všemi barvami
20.12.2009 Cesta zapadákovem byla dlouhá asi 150 km a jestli jsme potkali 5 aut tak to bylo hodně. Příroda se kolem stále měnila a každou chvíli bylo co fotit.
Mount Egmont
20.12.2009 Hlavní atrakcí poloostrova Taranaki je hora Mount Egmont, jedná se o vulkán vysoký přes 2500 metrů. Z dálky vypadá jako japonská Fidži, my jsme měli smůlu protože v době návštěvy bylo kolem hory dost oblačno.
Zcela černý písek
20.12.2009 Dojeli jsme opět k moři, byli jsme překvapeni zcela černým pískem, moře bylo krásně čisté, ale písek úplně černý - zajímavé.
Hlavní město Wellington
21.12.2009 A jsme v hlavním městě Nového Zélandu - Wellingtonu. Je to pěkné, čisté a moderní město. Zajímavostí je zde lanovka, která vozí náštěvníky nad město, kde najdete botanickou zahradu.
Trajektem na jižní ostrov
21.12.2009 Nový Zéland je složen ze dvou ostrovů, říká se, že jižní ostrov je více zelenější a hezčí - no uvidíme, trajektem se přesouváme a sami jsme plni očekávání.
Velký hlídač a malé auto
21.12.2009 Na jižní ostrov jsme dopluli až v odpoledních hodinách a tak jsme hledali kemp, kde se ubytujeme. Našli jsme ho poměrně brzo a nebyli jsme v kempu sami.
Abel Tasman National Park
22.12.2009 Celý jeden den jsme si vyčlenili na trek v Národním parku Abel Tasman. Loď nás odvezla do vzdálené zátoky a pěšky jsme se podél pobřeží vraceli zpět.
Nádherné výhledy
22.12.2009 Cesta podél pobřeží byla atraktivní, každou chvíli se nám před očima naskytl nádherný výhled na zátoky a písečné pláže pod námi.
Jedna z mnoha vesnic
22.12.2009 Vesnice jsou na Zélandě uhledné a skoro každá má ve svém středu kostel. Tento kostelík byl zajímavý tím, že byl ohraničen dvojicí vysokých palem.
Zlatokopecké městečko BlackBull
23.12.2009 Pomalu a jistě se přesouváme směrem na jih, Pro tuto cestu jsme si vybrali západní pobřeží. Na chvíli jsme zastavili v opuštěném zlatokopeckém městečku BlackBull, kde je možné najít opuštěné stroje a rozpadlé baráky.
U městečka Hokitika
23.12.2009 Západní pobřeží je nehostinné, většinou ho pokrývá černý písek a na plážích místo lidí najdete kusy stromů. Ovšem na focení je to tady docela fajn.
Západ slunce hned za kempem
23.12.2009 Najít místo pro spaní není na Zélandě žádný problém. My máme půjčené obytné auto a tak každý večer hledáme kemp v kterém si pronajmeme jen místo. Za Hokitikou jsme našli kemp hned u moře a tak večer jsem si odskočil zafotit západ slunce.
Štedrý den na Novém Zélandě
24.12.2009 Tak přesně tady jsme trávili naše první Vánoce mimo ČR. K večeři jsme si koupili rybu a hranolky a zašli si na dobré točené pivko.
Podél jezera Wanaka
25.12.2009 25. prosince se na Zélandě slaví Vánoční svátky a tak všude bylo zavřeno. Jelikož jsme s tím počítali tak jsme na tento den naplánovali delší přesun. Jeli jsme i kolem pěkného jezera Wanaka.
cesta do ráje
25.12.2009 Jen co jsme opustili jezero Wanaka, tak jsme přijeli k dalšímu jezeru Hawea a tak se pomalu blížíme do ráje, nebo-li k místu, které se jmenuje Glenorchy Paradise.
Ztracen či opuštěn v ráji
25.12.2009 Glenorchy Paradise je opuštěné místo, cesty zde končí, lidí zde moc nepotkáte a snad i proto se zde točily scény z Pána prstenů. Nám se tady hodně líbilo.
Tady začíná ten ráj
25.12.2009 Cesty tady opravdu končí, místo astfaltu již jen štěrk. Kolem Vás jen pastviny plné krav a ovcí - to vše ohraničeno vysokými horami.
Cestou na Fiordland
26.12.2009 Asi nejvíc jsme se byli natěšeni na Fiordland, je to úplná jižní část jižního ostrova a už cestou jsme byli přírodou zcela unešeni. Na fotce je jedna z mnoha vyhlídek, které byli možné spatřit cestou.
To je on - papoušek Kea
26.12.2009 Papoušek Kea žije endemicky pouze na Novém Zélandě a každé setkání s ním si zapamatujete, je totiž značně drzý a pokud mu nedáte něco k jídlu okusuje klidně i stěrače u auta.
Tak toto je Fiordland
26.12.2009 Jedno z nejhezčích míst Nového Zélandu přímo před námi. Byla velká klika, že vyšlo počasí, protože právě zde prší až 300 dní v roce. My měli naopak úplné azuro a tak výlet lodí jsme mohli plně vychutnat.
Klasické foto z Fiordlandu
26.12.2009 Fotek z Fiordlandu má každý turista hodně, ale z tohoto místa je Fiordland nejfotogeničtější. Škoda, že jsme zde nebyli hned po ránu, to by nebe mohlo hrát pěknými barvami.
Trek k Lake Marian
27.12.2009 K jezeru Marian vedla dlouhá cesta místním pralesem nebyla to zrovna jednoduché, ale místem jsme byli nadšeni - malebné alpské jezero a kolem jen vysoké horské štíty a nikde nikdo - nádhera.
Náhorní plošina Key Summit
28.12.2009 Oblast Fiordland nabízí velké množství různých treků. Od několikadenních až po kratší, na které stačí max 1 den. Dalším takovým trekem který je si prošli byl výstup na náhorní plošinu Key Summit s krásnými výhledy na okolní hory.
Key Summit
28.12.2009 Počasí se nám vydařilo, ale lepší už to nemohlo být, modrá obloha, sem tam nějaký mráček, který na fotkách vypadá skvěle. Výhledy na všechny strany kolem byly opravdu vyjímečné.
Maják Catlins Coast
29.12.2009 Z Fiordlandu jsme se vydali směrem na jih až k pobřeží Catlins a podél něho se pak pomalu již vracíme na sever. Na chvíli jsme se zastavili u majáku Catlins Coast a za celou dobu jsme zde nepotkali ani živáčka.
Slope point kousek od jižního pólu
29.12.2009 Štěrková cesta nás zavedla až k místu Slope point, kde na ceduli je napsáno kolik kilomentrů je to na Jižní pól. Tady je totiž nejjižnější bod celého Novéo Zélandu.
Nehostinné pobřeží
29.12.2009 Tato část Nového Zélandu je velice málo obydlená, pobřeží je plné vysokých útesů - na opalování ani na koupáni to tady moc není.
Tady to ale fouká
29.12.2009 Že tady nikdo moc nechce bydlet se ani nedivím. Stačí se podívat jak tady rostou stromy, jsou totiž větrem zcela ohnuté a tak místo do výšky rostou skoro rovnoběžně s zemí.
Nugget point
29.12.2009 Dalším velice hezkým místem této části Nového Zélandu je Nugget Point. Z vysokého útesu je krásný pohled na oceán i na další útesy kolem.
Maják na vysokém útesu
29.12.2009 Nad útesem Nugget point se tyčí krásný maják. Je vidět hodně z dálky a je jedním z nejvíce fotografovaným majákům na Novém Zélandě.
Moeraki boulders
30.12.2009 Jednou z hlavních atrakcí v této oblasti jsou Moeraki boulders, najdete je kousek od města Dunedin a jedná se o krásně zaoblené balvany v moři. Je jich zde asi 20 a široko daleko není žádná jiná skála ani kamení.
Silvestr u Tekapo lake?
31.12.2009 Silvestr jsme chtěli oslavit na nějakém pěkném místě. Vybrali jsme si jezero Tekapo, kde měl být klid a pěkné počasí. Opak byl pravdou, pršelo a navíc kempy přeplněné místními, kteří se připravovali na oslavy Nového roku. A tak rychle pryč.
Christchurch - zde slavíme rok 2010
31.12.2009 Od jezera Tekapo jsme ještě navečer dorazili do města Christchurch, kde nakonec slavíme příchod Nového roku. V centru jsme si našli pěknou hospůdku, dali nějaké to pivo, koupili sekt a rok 2010 je tady.
Ikona Nového Zélandu vycpaná
01.01.2010 Kivi je nelétavý pták a stejně jako klokan reprezentuje Austrálii, tak Kivi je pouze Novozélandským zvířetem. Už jich ve volné přírodě moc nenajdete, jsou pouze v několika málo NP a tak jsem si alespoň vyfotil tohoto vycpaného.
Peninsula
01.01.2010 Pár kilometrů za městem Christchurch je kus území, které se jmenuje Peninsula. Je zde velice krásný výhled na celé okolí a také na oceán s nádherně mosdrou vodou.
Parkoviště loděk
01.01.2010 Jak jsme se vraceli zpět do města Christchurch, tak jsme narazili u moře na toto molo, které bylo úplně obsypané různobarevnými loďkami.
Cesta přes Molesworth
02.01.2010 Místo cesty kolem moře jsme si zvolili cestu vnitrozemím skrz území Molesworth - 250 km zcela opuštěným uzemím, pouze ovce krávy a nic víc.
Za bránou začíná divočina
03.01.2010 Astfaltová cesta dávno skončila a teď více jak 150 km pojedeme jen po takovéto prašné cestě. Tyto brány ohraničují pozemky statkářů, jsou nezamčené jen stačí otevřít a za sebou zase zavřít.
centrální část jižního ostrova
03.01.2010 Druhou polovina cesty přes Molesworth nám propršena, naštěstí jak jsme se blížili k cicilizaci tak se počasí trochu umoudřilo.
zátoka Okiwi bay
04.01.2010 Jsme opět na nejsevernější části jižního ostrova a než se přesuneme trajektem zpět na jih tak prozkoumáme pobřežní část - takto to vypadá v Okiwi Bay.
Oblast Queen Charlotte
05.01.2010 Pobřežní část nazvaná podle královny Charlotte je plná krásných zátok a je zde hodně možností jak zde trekovat. Konečně se umoudřilo počasí a tak se nám zde moc líbilo.
Trek podél pobřeří
05.01.2010 Sluníčko svítí, nádherná příroda, dost času a tak jsme vyrazili na krátký trek podél pobřeží, A nelitovali jsme, je to tady moc hezké.
Mistle toy bay
05.01.2010 Asi po hodině chůze dorážíme do zátoky Mistle toy. Tady už to žije o něco více - majitelé lodí sem asi rádi plují.
A jsme opět na severním ostrově
06.01.2010 Trajektem jsme se přesunuli zpět na severní ostrov a naším cílem je teď prozkoumání východní části ostrova - míříme do Cape Palliser, kde bychom rádi sledovali tuleně.
A kolik jich tady je
06.01.2010 Cape Palliser je docela opuštěná část Nového Zélandu a tak se zde docela v klidu mohou na kamenech vyhřívat tuleni. Celá kolonie mohla mít tak 30 kusů a jelikož měli mladé tak jsme byli ostražití, protože si je pěkně hlídali.
Jako na konci světa
06.01.2010 Pobřeží zde nebylo zrovna přívětivé, na koupání to tady určitě nebylo a tak po krátké prohlídce okolí a focení tuleňů pokračujeme dál.
Maják Cape Palliser
07.01.2010 Jak už to bývá, tak maják byl vidět z velké dálky. Byl vystavěn na útesu a vedly k němu schody od parkoviště.
Výhled do okolí
07.01.2010 Od majáku byl krásný výhled na oceán a pobřeží s cestou po které jsme k majáku přijeli
Babe růžový traktor
07.01.2010 I na konci civilizace mají smysl pro humor. Takto namalovaný traktor se nám moc líbil a to i kvůli tomu, že doma máme taky Babe.
kousek od města Napier
08.01.2010 Míříme k městečku Napier, které je ve Světě známé díky svým budovám ve stylu Art-deco. Ale i na vesnici nacházíme moc hezké baráčky.
Jedeme do středu ostrova
08.01.2010 Od pobřeží se stáčíme do středu ostrova. Rádi by jsme absolvovali trek k sopce Tongariro, snad nám vyjde počasí.
Už šlapeme k sopce
09.01.2010 Krásné počasí nás přivítalo při zdolávání dalšího novozélandského treku Tongariro Alpine Crossing. Po takovéto cestičce se jde jen zkraje, pak už se šlape pěkně do kopce až k jícnu sopky.
A už jsme o kousek výš
09.01.2010 Pomalu a jistě stoupáme výš a výš. Chodníček už dávno skončil a i zelených porostů je méně. Jen občas zde roste nějaká tráva.
První část výstupu je za námi
09.01.2010 Asi po 3 hodinách chůze docházíme na takovou menší plošinu, kde si trochu odpočineme a už nás čeká jen výstup k jícnu sopky.
Výhled ze sopky Tongariro
09.01.2010 Tak a jsme nahoře. Před námi je jícen fotky a koukáme do širokého okolí. Počasí vyšlo opravdu báječně a tak si to užíváme.
Smaragdová jezírka
09.01.2010 Ze sopky byl opravdu krásný výhled, na jednu stranu se před námi ukázala nádherná smaragdová jezírka. Naše cesta zde končí a pomalu se budeme vracet zpět k autu.
Loučení se sopečným trekem
09.01.2010 Poslední foto z krásného sopečného treku. Vše se vydařilo, počasí bylo super, adrenalinu bylo taky dost, protože chvílemi to byla chůze hodně na hraně.
Odpočinkové Hell´s gate
10.01.2010 Po treku Tongariro Crossing jsme byli docela zničení, přeci jenom 20 km nás docela zmohlo a tak jsme navštívili termální jezera Hell´s gate - byla to jen krátká procházka.
Chvilkami jako v pekle
10.01.2010 V areálu Hell´s gate byly místa, která vypadala jako kdyby tady opravdu žili ďáblové a čerti. Pára stoupala z mnoha děr v zemi a kolem bylo pěkné vedro.
Přímořské letovisko Mt.Manganui
11.01.2010 A po nějaké době jsme opět u moře. Zastavujeme v přímořském letovisku Mt.Manganui. Počasí přeje a tak koupání je povoleno.
škola surfingu
11.01.2010 Mt.Manganui je klasické přímořské letovisko, je zde hodně turistů a tak i služby tomu odpovídají. Tento transportér byl docela povedenou jezdící reklamou.
Na návštěvě u Hobbitů
12.01.2010 Nedalo nám to a tento den jsem věnovali návštěvě v místě kde se natáčel film o Hobbitech. Majitelé farmy ze zájmu pěkně těží a tak na místo vesnice Hobbitů jezdí autobus, všude jsou popisky a vše je turisticky na 100% připraveno.
Režisér ságy si místo dobře vybral
12.01.2010 Režisér Peter Jackson pochází z Nového Zélandu a tak místo kam usadit vesnici Hobbitů si opravdu skvěle vybral. Příroda byla v okolí opravdu kouzelná, taková pohádková.
Dvoubarevné jezero u Dargaville
13.01.2010 Jedinou část Zélandu, kterou jsme zatím ještě nenavštívili byl sever ostrova nad Aucklandem, stále na sever jsme jeli po západní straně přes město Dargaville, kde jsme se na chvíli zastavili u dvoubarevného jezera.
Kapradí jako strom
13.01.2010 Na Novém Zélandě je také k vidění kapradina, která narůstá do výšky klasického stromu. V této severní části je jich tady docela dost.
Pralesy jako v dávných dobách
13.01.2010 Oblast je oblíbená kvůli velkému množství původních pralesů, tam kam jsme zamířili se jmenuje Kauri. Jsou zde také bažiny ke kterým se dostanete docela blízko a tak je možné je v klidu vyfotit.
Pozor přes cestu přechází Kiwi
13.01.2010 Vše živé (snad kromě vačic) je na Novém Zélandě citlivě chráněno. Na cestách najdete různé značky, tato značka upozorňuje, že v této části můžete na silnici narazit na Kiwi a jelikož jich je ve volné přírodě málo, byla by škoda ho srazit.
Přímo uprostřed pralesa
13.01.2010 Na chvíli jsme se šli také podívat přímo do Kauri pralesa. Kauri je strom, který zde roste více jak 1000 let a tomu nejstaršímu je přes 2000 let - zajímavé.
Cestou na Cape Reinga
14.01.2010 A už jsme skoro na severu severního ostrova. Místo kam máme namířeno se jmenuje Cape Reinga a po cestě kolem pobřeží jsme narazili na mnoho pěkných výhledů.
Cape Reinga v plné kráse
14.01.2010 I když je skoro zataženo tak Cape Reinga - nejsevernější část Nového Zélandu nás nezklamala, ba právě naopak. Nalevo je vidět starý maják a uprostřed mys Reinga. Pěkné to tady ale je.
Příchod k majáku
14.01.2010 Starý maják tyčící se nad útesem vypadá opravdu nádherně. I z přístupové cesty vypadají fotky báječně. Jen trochu možná škoda toho počasí, ale nakonec to vypadá docela dramaticky.
Tady je to opravdu hezké
14.01.2010 Tady se nám opravdu líbilo, celý mys je velice fotogenický a také proto je na mnoha pohledech a fotkách z Nového Zélandu. Snažil jsem se ho vyfotit trochu z jiné strany - i tady to je hezké.
Zetor kdo by ho tady čekal
15.01.2010 Ještě před návratem do Aucklandu jsme chtěli chvilku pobýt u moře, na východní straně severní části ostrova jsme si vyhlídli město Kerikeri. Při procházce po pobřeží jsme narazili na traktor Zetor, asi nám chtěl naznačit, že už za chvíli bude zpět v ČR.
Mahurangi regional park
15.01.2010 Poslední den před návratem do Aucklandu jsme navštívili Mahurangi regional park. Je to místo, které bylo kdysi osídleno farmáři, kteří zde hospodařili a do dnešního dne jsou zde zachovány původní budovy z kterých se stal skanzen.
Puhoi - město s českými kořeny
15.01.2010 Také jsme navštívili vesnici Puhoi, kterou v roce 1880 zakládali přistěhovalci z tehdejšího Rakouska-Uherska. Vesnice Puhoi je dnes známá jako výletní místo motorizované auklandské mládeže a také místní komunity vousatých motorkářů v kožených kalhotech.
Poslední den jsme v Auklandu
16.01.2010 A naše novozélandská odysea je u konce. Máme tady poslední den, který trávíme v Auklandu. Takto vypadá centrální část města při příjezdu ze severu.
Mount Eden a výhled na město
16.01.2010 V Auklandu jsme se zajeli podívat i na Mount Eden z kterého byl hezký výhled na město. Jsme tady poslední den, loučení s Novým Zélandem je těžké, protože tady je opravdu hezky a někdy se sem chceme ještě vrátit.
Z nového zelandu do Hong Kongu
18.01.2010 Když jsme plánovali cestu na Nový Zéland využili jsme nabídky letecké společnosti a na 3 dni jsme přerušili let v Hong Kongu s tím, že ho trochu prozkoumáme. Nejdříve jsme měli hlad a tak se zastavili na naše oblíbené pouliční čínské jídlo.
Park plný vánočních hvězdic
18.01.2010 Kousek od centra jsme procházeli parkem, který nás zaujal kvůli záhonům plných vánočních hvězdic. U nás je v prvém proudu zima a tady to kvete jedna radost.
Trajektem z Kowloonu do HongKongu
19.01.2010 Jako za starých časů jezdí i v době metra mezi dvěma ostrovy Kowloon a Hong Kong trajekt. Tento způsob dopravy je mezi turisty, ale i mezi místními hodně využívaný a tak je potřeba vystát frontu a jen co odjede jeden trajekt tak připlouvá druhý.
Moderní versus staré
19.01.2010 Z trajektu jsou vidět obě moderní části jak Hong Kong, tak i Kowloon. Docela pěkný kontrast mezi moderním a starým je tady docela často vidět.
Jen tady jezdí doubledecker tram
19.01.2010 Hong Kong je ve světě znám jako jediné město v kterém můžete vidět dvouposchoďové tramvaje. Docela se sem i hodí, jezdí kolem vysokých úzkých mrakodrapů a tak vypadají jako jejich zmenšenina.
Starý čínský klášter
19.01.2010 Při procházení starou částí ostrova Kong Kong jsme narazili na tento zajímavý klášter. Celý strop v jedná části kláštera byl plný takovýchto lamp z kterých visely červené lístečky - možná na nich byly napsána přání modlících se věřících.
Pořád se tady buduje
20.01.2010 Každé malé místo kde se dá něco postavit hned využívají stavební firmy aby tam něco postavili. Kousek od přístaviště trajektů to vypadalo takto.
Večerní pohled na Hong Kong
20.01.2010 Ještě než jsme se vydali z ostrova Hong Kong zpět trajektem do Kowloonu kde bydlíme, jsme se zastavili na molu odkud jsem si udělal několik večerních fotek. I na té moderně něco je, hlavně když vše pěkné svítí.
Je večer - laser show může začít
20.01.2010 Velkou turistickou atrakcí je promenáda v části Kowloon z které je nádherný výhled na protější ostrov Hong Kong plné výškových budov. Zvláště při setmění to stojí za to. A to ještě hlavní hřeb večera teprve přijde - laser show.
Laser show v plném proudu
20.01.2010 Každý den v přesně danou dobu se z mrakodrapů pouští světelná laser show s hudbou. Molo na straně Kowloonu odkud se to pozoruje je plná turistů a tak vybojovat dobré místo na fotky si je potřeba zajistit s dostatečným předstihem.
Lanovkou na chek lap kok
21.01.2010 Chek lap kok je ostrov na který se můžete nejlépe dostat lanovkou. Výhoda lanovky je ta, že skvěle vidíte, ale pokud je blbé počasí tak máte smůlu vše kolem se utopí v mracích.
Budha a pak už jen domů
21.01.2010 Chek Lap Kok je vlastně pohoří v kterém také najdete budhistický chrám a jednu z největších soch sedícího Budhy v Asii. Výlet jsme sem uskutečnili v den odletu a tak při zpáteční cestě jsme se stavili pro kufry a skoro po dvou měsících letíme přes Istanbul do mrazivé Prahy.