Moc se nám nechtělo vstávat, ale nakonec jsme se z postele vykopali a šli přesně v 9:00 na recepci a tam jsme zjistili, že je teprve 8:30, oni zde mají o půl hodinu méně než v centrální Indii. No nic - tak jsme chvilku počkali a v 9:00 nám bylo přistaveno auto i s řidičem. Jelikož jsme platili za cestu postupně tak asi víme, kolik kdo z naší částky dostane, celkem jsme platili 5.000 rp. Z toho záloha 1.000 rp šla do majitele  hotelu, před odjezdem jsme dali asi majiteli auta 3.000 rp. a pak zbylou částku 1.000 rp. máme dát na konci cesty řidiči auta. Původně jsem si myslel že je to za 300 km hodně, ale teď když píši dnešní blog (večer ve Srinagaru) si myslím že je to ukrutně málo - za chvíli napíši proč.

Na začátku cesty jsme se ještě v Jammu zastavili na dvou místních zajímavostech, první byla pevnost Bahu, která je spojená se zahradami, ale hlavně s krásným výhledem na řeku a na staré město, byli jsme zde kolem 9:30 a už tady bylo ukrutné vedro, ale celkově nic moc. Zdrželi jsme se zde asi jen 30 minut a jeli dál směrem na Srinagar, ale na konci města nám řidič ještě zastavil u místního muzea Amar Mahál, které je postaveno ve stylu koloniálních budov a bylo posledním sídlem rádžů Dobra, ovšem čekala nás dlouhá cesta a tak jsme dovnitř nešli.

Tím jsme opustili Jammu a začalo pro nás peklo, první nepříjemná věc se odehrála hned za městem, zastavila nás silniční policejní kontrola a chtěla na řidiči všechny doklady, nějaký mu chyběl, protože tam byl neskutečně dlouho a pořád něco hledal v autě, pak ho policajti pustili, ale byl hodně naštvaný - asi platil pokutu (určitě se ptáte proč jsem se ho na to nezeptal, on ale neuměl ani jedno slovo anglicky). Vjeli jsme do hor, ze začátku to vypadalo dobře, ale hory byly čím dál tím vyšší a cesta užší, na mnoha místech i bez patníků, takže trocha nepozornosti a auto bylo dole v řece, která tekla tak 500 m pod námi. Řidič jel zvláštním způsobem, když byla prázdná silnice tak jel docela v klidu, ale jak viděl před sebou auta dostal předjížděcí amok a musel být vždy první a pak se zase uklidnil. To byl ovšem jen začátek, hory byly stále vysoké a navíc začalo pokrapávat, za chvíli byla z deštíku pěkná bouřka a voda se vylila proudy a to i přes silnici.

Jeli jsme dál, ovšem řidič si ani neuměl vyklimatizovat přední sklo aby se mu nemlžilo, nakonec jsem ho důrazně požádal aby zastavil - zapnul jsem mu všechny čudlíky a za chvíli bylo přední sklo krásně průhledné a my mohli jet dál. Asi za půl hodiny jsme projeli bouřkou - počasí se zlepšovalo a chvílemi se dalo i fotit (to ovšem řidič musel mít prázdnou silnici aby jel klidně), oba dva jsme se modlili už aby hory skončili a my jeli po rovince (už dopředu můžu napsat, že jsme se radovali zbytečně). Čau běžel neskutečně rychle a naopak kilometry pomalu, bylo 18:00 (na cestě jsme už 8 hodin) a konečně jsme dojeli k mýtné bráně oblasti Srinagar - to neznamená, že jsme dojeli až do města, ale vyjeli jsme z hor a do města do bylo ještě 80 km. Tak a konečně rovina, žádné hory, to se to panečku pojede, ale ouha, jeho předjížděcí amok se s příchodem rovinky naopak zvyšuje a neuvěřitelně předjíždí, kolikrát ho upozorňuji ať jede pomaleji, chvilku to zabere, ale za chvíli je to to samé. Nějak to zvládáme ale navíc se pomalu začíná stmívat, ale to už je na dohled město.

Už je tma a my stále jedeme, naštěstí už ale městem, ovšem nikdo zde asi neumí ovládat světla, protože všichni svítí dálkovými světly, takže překážky na silnici (díry to je to nejmenší) nejsou vidět. Konečně jsme u jezera Dal, kde někde máme bydlet a tak zbývá poslední úkol a to najít hotel, po chvilce ho najdete a zcela vyčerpáni jsme ubytování v Hotelu Blooming Dále, který jsem si našel na internetu, protože měl dobré reference, které podle všeho nelhaly.

Majitel nám připravil večeři, domluvili jsme výlet na zítřek a rychle do postele - zatím nejhorší den našeho cestování ve zdraví skončil - podobných dnů přejeme sobě i ostatním cestovatelům co nejméně. Rada na závěr, pokud si budeme zajišťovat auto s řidičem, určitě by měl alespoň trochu mluvit anglicky a pokud možno nechtějte mladého, mají málo zkušeností a myslí si že se jim nemůže nic stát.