UDAJPUR - DENGARH / čtvrtek 7.dubna 2011

Ráno ještě před odjezdem z města jsem vzal foťák a šel k jezeru udělat několik fotek - nejdříve jsem prošel tu část kde byli samí muži a pak se přesunul do levé části kde byly jen ženy a jen co jsem si sednul tak jsem byl vyhnán, že toto je jen ženská část a tam nesmím - tak jsem se sbalil a šel nazpátek do hotelu - dali jsme si snídani - tentokrát byla dobrá a ještě před odjezdem jsme z okna pokoje pozorovali opice jak se přesouvají  ze střech domů na blízký strom, který spásají - byla docela sranda pozorovat jak při přesunu přes střechy ochutnávají vše zelené na co přijdou a tak jsme viděli jak docela pěkně obrali sousedům na terase protějšího domu pák kytek co měl v květináči - ty měli asi pak velkou radost.

Ještě při cestě z Udajpuru se zastavujeme v místních zahradách, které byly malé a nic moc - takže to ani nestojí za to zastavovat. Asi po 20 km od Udajpuru ještě se na chvilku zdržíme v menším městečku kde je zajímavý chrám - pro místní obyvatele byl asi důležitý jelikož se tam chodili houfně modlit a turistům byl sice vstup povolen, ale fotit se nesmělo. Prošli jsme tak chrám a nasedli do auta a jeli o kus dál - dnes nám Ajay naplánoval zastávku ve zdejších horách, kde máme zajištěné ubytování v Hotelu Hill Valley Resort - honosný název, ale relativně nový hotel (stále ho ještě dodělávají) a také docela střídmě zařízen - byli jsme v celém hotelu jediní hosté - ono se do toho hotelu dostat není až tak jednoduché - jeli jsme tam tak 20 min z hlavní cesty po občas hrozné cestě skrze malé vesničky, hotel stál na kopci - byl tam klid a výhled z oken daleko široko do všech stran. Ale co zde dělat? Tak jsme vzali foťák a šli okouknout místní okolí. Ajay se nás ptal zda má jít s námi, ale my jsme trvali na svém, že půjdete sami - od hotelu jsme došli na hlavní místní cestu a po ní se vydali dál. Asi po 300 metrech jsme dorazili do první vesnice, jen co nás viděli místní tak přestali dělat a jen na nás koukali, vesnici jsme opustili a říkali si, že tady je to docela v pohodě, jen co jsme došli do druhé vesnice, která následovala asi po 500 metrech jsme změnili názor. Tady asfaltka končila a dál vedla už jen prašná cesta, chtěli jsme vesnici projít, ale uviděli nás místní děti a začali na celé kolo něco křičet a najednou se ze všech stran seběhli další místní děti a i dospělí. Tak jsme to po chvilce otočili a šli nazpátek a všichni za námi jako ocáskové a pořád něco žvanili. Dokonce tam byl nějaký místní Venca, který měl motorku - vždy přijel vedle nás a koukal na nás, my jsme popošli a on opět popojel vedle nás a civěl jako by viděl mimozemšťany.

Naštěstí po překročení hranice vesnice se pomalu děti rozešli a byl pokoj, tak jsme radši šli pomalu nazpět, ale nedalo nám to a v dálce jsme uviděli menší modlitebnu, tak jsme k ní došli a až tam zjistili, že za ní je další vesnice a opět nás zmerčili místní děcka a zase to začalo znova. Takže opět stejná taktika - otočka o 180 a zpět na hotel, ovšem  tyto děti byli vytrvalí, šli za námi až k bráně hotelu a tak jsem jim dal 10 rupek a vyfotil si je - dokonce si myslím, že byli pěkně fotogeničtí - viz fotogalerie.

Po večeři jsme si pustili televizi a šli spát docela brzo abychom se vyspali - ráno vstáváme kolem 8:00.

Motto desátého dne : Indické děti se rádi fotí, ale musíte zaplatit.