Dillí je špinavá díra Asie, zatím jsem na svých cestách nepoznal špinavější a hnusnější město. Dnes jsme si od hotelu nechali zajistit auto s řidičem, aby nás provezl po zajímavostech Dillí (za celodenní prohlídku města se platí 1000 rp.)

Nejdříve jsme jeli ke starému komplexu budov Qutb Minar, kterému vévodí vysoká vítězná věž - vítězná je proto, že byla postavena po dobití posledního hinduistického království v Dillí. Celý komplex budov včetně věže se začal stavět 1193 a je ukázkou rané afgánské muslimské architektury. Momentálně kromě věže je vše v polorozpadlém stavu a v mnohém nám to připomínalo tzv. město duchů Fatephur Sikrí u Agry, které jsme navštívili na jaře. Pak nás řidič zavezl k India Gate, je to v podstatě brána, která tak trochu vypadá jako ta v Paříži a je blízko hlavních indických vládních budov jako je třeba parlament.

Další zastávkou byl Lotos temple, který stojí uprostřed udržované zahrady a má znázorňovat rozvíjející lotosový květ, byl postaven v roce 1986 a dost nápadně připomíná operu v Sydney. Chrám patří bahaitistům což je směr, který hlásá světový mír, sociální rovnost atd atd přesně skoro to samé co jsme u nás doma měli 40 let a zrovna se to neosvědčilo, tady v Indii postavili naštěstí jen chrám, který naopak je velice pěkný a je otevřen pro všechny druhy náboženství, aby se mohli uvnitř modlit dle své víry. Asi to funguje, protože chrám navštěvovalo spoustu lidí, viděli jsme snad celou vesnici vedenou buddhistickými mnichy, také skupinu asi 50-ti zvláštních hinduistů oblečených do oranžových barev a také zde bylo hodně západních turistů. Na vstup se stála dlouhá fronta, my samozřejmě nestáli a pomalu se vraceli k autu a jeli už směrem do starého města.

Ještě než jsme tam dojeli jsme na chvilku zastavili v zahradním komplexu Raj Ghat, kde uprostřed je černá mramorová deska - právě zde bylo po násilné smrti spáleno tělo Mahátmy Gándhiho. Raj Ghat je už na kraji centrálního starého města, dojeli jsme s Červené pevnosti (Red Fort), zaparkovali auto a měli jsme namířeno se podívat dovnitř, ale už jak jsme přijížděli jsme viděli uvnitř na otevřených plochách zástupy vojáků. Naše tušení vzalo za pravdu, Red Fort je pro veřejnost uzavřen, protože právě zde proběhne velká slavnost na den nezávislosti, kterou Indie slaví vždy 15.srpna. Navíc začalo lehce pršet, jsme zde právě v období monzunů a tak je pravděpodobné, že v průběhu dne může kdykoliv pršet, mraky na obloze velice rychle plují a počasí během dne bylo jak slunečné, tak zamračené a asi 5x nám na 10 minut sprchlo.

Jelikož bylo zavřeno v Red Fortu tak jsme se šli alespoň podívat k mešitě Jama Masjid, která je jednou z největších v Indii a modlit se zde může najednou 25000 muslimů. Cesta k mešitě byla ale zvláštní, šli jsme nejdříve špatnou cestou (chtěli jsme si jí zkrátit, ale nepovedlo se a tak jsme si jí naopak prodloužili) a došli jsme mezi malé muslimské krámky kde se prodávalo ledacos, všude byla špína a koukali na nás nevlídné pohledy, docela rychle jsme se vrátili a šli už správně. K mešitě vedla dlouhá ulice po obou stranách nacpaná krámky místních prodejců ze vším možným, od jídla po náboženské obrázky kýčovitě nakreslené. Každý se na nás divně díval a čím jsme se blížili k mešitě, tím to bylo horší, dokonce jsem se jednoho prodejce zeptal na to co prodává (byly to asi opékané datle) a on mi odpověděl něco jako že mi to neprodá a dál se nechtěl se mnou bavit.

Nevím co je pravda či lež na muslimech, ale zde v Indii při setkání s nimi jsem měl vždy divný ne zrovna příjemný pocit, tomuto náboženství jsem vůbec nepřišel na chuť, ale třeba v čistých muslimských zemích je tomu jinak, například naši noví cestovatelští přátelé z jižních Čech už byli dvakrát v Iránu a jsou z této země nadšeni, možná je to tím, že celá země je muslimská a nejsou jen menšinou v jiné zemi v které se cítí utlačováni. Uvidím snad někdy v budoucnosti, budu muset do takové země se jet podívat, abych znal sám pro sebe odpověď a třeba neprávem muslimům nekřivdil. Po návštěvě Jama Masjid, dovnitř jsme nešli, jsme se chtěli podívat ještě na místní bazar, který je největší v celém Dillí, ale při pohledu dovnitř uliček a po naší zkušenosti s mešitou jsme to vzdali. Jen jsme se ještě zastavili u chrámu džinistické sekty Digambara, tato odnož džinistického náboženství se vyznačuje soucitem ke všem formám života a zde u chrámu provozují ptačí nemocnici - ovšem bylo už šest a tak měli zavřeno. Pak jsme již jen našli auto a jeli směr hotel, dali si opět večeři v Pure Vegetarian restaurant a šli spát. Zítra zde máme poslední indický den.