VÁRANASÍ - SARNÁTH - VÁRANASÍ / úterý 19.dubna 2011

Budík zazvonil opět brzo, v 5:00 už jsme na nohou i když se nám moc nechtělo, pokoj je sice malý a bez oken, ale zato se v něj dobře spalo. V 5:30 nás už před hotelem čeká tuk-tuk a jedeme opět ke ghátům, rádi by jsme stihli východ slunce nad Gangou a udělali nějaké zajímavé fotky. Ranní provoz byl oproti včerejšímu naprosto v pohodě, obchody a úřady se v Indii otevírají nejdříve až kolem 8:00 a tak ráno jsou naprosto volné silnice. Tím jsme si všimli, že v noci někdo ulice uklízí, alespoň tak, že odpadky zamete na jednu hromadu a pak je někdo odveze na veřejnou hromadu na konci ulice, kde už na ně čekají prasata, krávy, kozy a psi, popřípadě je někdo na ulici rovnou spálí. Také jsme zjistili, že hodně lidí bydlí přímo na ulici, spí se všude kde se dá, přímo na zemi, v otevřených krámcích přímo na ulici, na sedátkách rikš a kdo ví kde všude možně.

Ke ghátům jsme dorazili ještě před šestou, sluníčko akorát vycházelo nad mraky a tak pěkně osvětlovalo všechny gháty, kde se místní lidé koupou, perou prádlo, čistí si zuby, modlí se a všechno tak do sebe nějak zapadá i když nám to připadá poněkud zvláštní. Koupili jsme si mističky květů se svíčkou, abychom je pak na Ganze vypustili a nastoupili do loďky. Trasa byla stejná jako včera, ale atmosféra kolem ghátů odlišná, opět jsme viděli jak hoří hranice na kremačních ghátech a kromě toho byli také svědky pohřbení malého dítěte - to se nespaluje, ale je zabaleno do látky zatěžkáno kameny a odvezeno doprostřed řeky a vyhozeno z loďky (stejně tak se pohřbívají i svatí muži, ostatní jsou spalováni). Po hodinové projížďce jsme vystoupili na břeh a pěšky jsme obešli znova všechny gháty, abychom to také vše viděli ze břehu a ne jen z vody. Došli jsme až ke ghátu Manikarnika, který je hlavním kremačním ghátem a od ostatních se zásadně liší svou atmosférou, jen co tam přijdete poznáte tu změnu, focení je zde zakázáno, všude leží dřevo připravené pro kremační hranice a celé to tam působí hodně zvláštně. Tam jsme se ani nechtěli zdržovat i když vstup na tento ghát je turistům povolen a pomalu jsme se vrátili zpět, aby nás mohl řidič odvézt zpět na hotel. Na hotelu si přes poledne lehce odpočineme a odpoledne jedeme do města Sarnáth, které je důležitým místem pro buddhismus.

Sarnáth je kousek za Váranasí, tuk-tukem jsme tam byli za půl hodiny, vstupné do části ruin, které jsou asi nejzajímavější stojí 100 rupií. Sarnáth je jedním ze 4 nejdůležitějších míst na tzv. buddhistickém okruhu - zde totiž Budha poprvé kázal poselství své cesty k nirváně, poté co dosáhl osvícení. Ve 3.století př.n.l. zde císař Ašóka vybudoval krásné stúpy a kláštery, ale když sem přišli muslimští nájezdníci tak to celé zbořili. Až v roce 1835 zde britští archeologové provedli vykopávky a tak se ze Sarnáthu opět stalo poutní místo. Na prohlídku nám stačilo asi hodinku a pak jsme se vrátili zpět na gháty, protože dnes jsme měli v plánu se podívat na pravidelnou večerní ceremonii Ganga Árti spojenou s púdžou, ohněm a motlitbami za zemřelé. Vše začalo v 19:00 a opravdu to stálo za vidění, dalo by se říci, že to nejlepší z naší cesty jsme si nechali na závěr, po Taj Mahalu bylo Váranasí a tento večer třešničkou na našem indickém dortu. Po skončení jsme si sehnali tuk-tuka, který nás odvezl na hotel, objednali si večeři a zítra již odlétáme do Dillí.

Motto dvacátého prvního dne : Gháty podél Gangy ve Váranasí jsou nasáklé silnou duchovní atmosférou života a smrti.