DILLI - VÁRANASÍ / pondělí 18.dubna 2011

Vlak do Váranasí nám jel z hlavního nádraží New Dilli ještě v neděli v 18:00, na nádraží jsme dorazili společně ještě s Ajayem kolem 17:30 a nejdříve šli hledat číslo nástupiště z kterého odjíždí, i když jsme nikde na tabulích hlásících odjezdy náš spoj nenašli, tak Ajay zjistil od místních že nám to jede z 9 perónu. Tak jsme tam hned vyrazili a nemohli věřit vlastním očím kolik lidí na vlak čeká, bylo plné nástupiště, lidé různě seděli a stáli popřípadě jedli. Vlak nakonec přijel těsně před 18:00 - většina čekajících lidí jela nižšími třídami, kde není místenkový systém a tak se při příjezdu vlaku hned vrhali dovnitř, aby uzmuli nějaké rozumné místo - v Indii je normální, že vlaky se naplní až po futra, většinou jsou tak plné, že lidi různě visí i z otevřených dveří. U nás to bylo jinak, měli jsme koupené místenky a hned jak jsme našli naše kupé tak jsme zjistili, že každý má místo někde jinde (to bylo asi způsobeno tou menší hádkou při nákupu jízdenky), ale nakonec jsme si to s jedním pánem vyměnili a jeli nad sebou. Lehátkový vůz je podobný jako se sedačkami, jen spodní sedačky se dají uspořádat na lehátko, další lehátko je v patře a další dvě lehátka nad sebou jsou rovnoběžně s jízdou vlaku místo uličky u oken - a to bylo zrovna naše místo na cestování a spaní zároveň. Po krátkém rozkoukání jsme dostali povlaky a polštáře na spaní a kolem 20:00 jsem se vydal do horního patra na spaní. Ovšem pozor - uličkou nad hlavami vede klimatizace a její otvory jsou přesně nasměrovány na postel u okna v horním patře, takže jsem tam měl jako v lednici. Ale nějak jsem to do rána přežil a s drobnými přestávkami jsme to docela v pohodě zvládli, museli jsme také hlídat zavazadla, protože podle některých cestovatelů právě v těchto nočních vlacích se krade, naštěstí u nás se nic zvláštního kromě té ledničky nestalo.

Ráno v 8:30 jsme dorazili do Váranasí, kde hned na peróně na nás čekal náš řidič tuk-tuku s kterým máme domluvené, že nás bude tyto dva dny vozit po zajímavostech Váranasí. Kousek od nádraží jsme ubytováni v hotelu jménem New Temples Town, ale hotel nic moc i když se tváří jako lepší hotel, pokoj je zde velmi malý bez jakéhokoliv okna, ale klimatizace a teplá voda funguje tak to bude v pohodě. Celé odpoledne jsme byli na hotelu a trochu se prospali po probdělé noci.

Kolem 17:00 už na nás před hotelem čekal tuk-tuk a odvezl nás na večerní projížďku ghátů, od hotelu to k řece Ganze bylo asi 4 km a cesta byla opravdu příšerná, neuvěřitelný provoz, náš tuk-tuk se proplétal mezi auty, motorkami, koly a různými zvířaty jak se dalo a bez jakékoliv střetu i když chvilkami to vypadalo že musíme někoho srazit. Za půl hodiny jsme již seděli na loďce a pomalu vyplouvali na Gangu, ještě těsně před tím jsme pustili na řeku malé lodičky s květy a svíčkami pro štěstí. Svou vodní pouť jsme začali u Kedera Ghátu a to je hned vedle ghátu Hanishchadra, který  je kremačním a tak jsme viděli několik ohňů s lidskými těly, náš lodník nám vysvětlil, že tento ghát je jedním ze dvou kde se kremace provádí a je tím menším a levnějším, jedna kremace přijde zde na 4000 rupií (to je asi 1600 Kč) a ještě záleží také na dřevu, které na kremaci použijete, nejdražší je dřevo santalové. Před kremací je každé dřevo zváženo na velkých vahách a i podle toho je stanovena cena. Na loďce jsme projeli kolem ghátů asi  hodinu a když jsme se vraceli tak to už byla docela tma - atmosféra na Ganze byla v tu dobu značně éterická, kolem všude plavali svíčky, v dálce plály ohně a z hlavního ghátu Dasasvémedh se ozývaly motlitby za zemřelé, které zde probíhají každý večer od 19:00. Po vylodění náš řidič odvezl zpět na hotel - musíme jít brzy spát protože ráno vstáváme v 5:30 na ranní projížďku po Ganze už se docela těšíme.

Motto dvacátého prvního dne : Váranasí je neobvyklé město, ale bydlet bych tady ani za boha nechtěl.