DŽAJSALMÉR - DŽÓDHPUR / sobota 2.dubna 2011

Dnes je před námi opět dlouhý přesun, z Džajsalméru se přesouváme do modrého města Džódhpuru. Takže nejdříve se vracíme po stejné silnici co jsme jeli z Bikánéru a asi v polovině cesty odbočujeme doprava směr Džódhpur, ale ještě než přijedeme do naší další destinace tak zastavujeme v městečku Ósijan což je staré pouštní město, která založili džinisté a tak zde najdete i pěkné staré chrámy. Městečko je opravdu malé a hned jak vysedáme z auta tak nás obklopí skupina cikánčat a chtějí peníze. Nejlepší jak se vyhnout otravování (i když to není jednoduché) je s nimi absolutně nekomunikovat, jakoby je přehlížet i když oni jdou vedle Vás a pořád něco melou. Nejhorší je když jednomu něco dáte (měli jsme sebou tužky), tak v tu chvíli se seběhnou další děti (prý jsou to je bratři, sestry, kamarádi) a všichni také potřebují tužku do školy, někteří i ukazují jak umí anglickou abecedu - ale hlavně už se jich nezbavíte (musíte utéct do auta a zavřít se). V Ósijanu jsme našli krámek, kde starý pán ručně vyráběl olej pro vaření - měl na to stroj, který určitě pamatuje první světovou, tak tady se opravdu zastavil čas.

Z Ósijanu je to pak už asi jen 60 km do Džódhpuru, město je rozděleno opevněním na vnitřní staré město, kde je i na konci pevnost Mehérangarh a na nové město. Do starého města musíte projet jednou z 7-mi bran a to byl i náš případ, protože náš hotel se jmenuje Heritage Kuchaman Haveli a je součástí starého město. Hotel má krásnou střešní vyhlídku na celé město i na pevnost Mehérangarh. Na hotelu jsme si dali oběd (opět výborné kari a jelikož tyto řádky píši až v noci, tak můžu napsat, že už bez následků) a hned vyrazili do města. Bydlíme kousek od centra starého města, kde je několik bazarů a jen co jsme vyšli na hlavní ulici tak jsme byli i trochu překvapeni neuvěřitelným chaosem, který jsme zatím na svých cestách ještě nezažili - představte si úzkou cestu na jedno až dvě auta, po obou stranách krámky, před nimi parkují motorky a rikši, musí se tam ještě vejít pojízdní prodavači všeho možného od jídla až po hrnce, ale to není vše - na ulici je totiž po obou stranách ještě čilý ruch - motorky, rikši, lidé, kravky (těch je všude hodně a některé si také klidně leží). Takže ze všech stran se na Vás něco řítí, pořád se troubí a ještě na Vás všichni křičí Hallo, How do you do nebo What´s your name - no prostě incrediable - neuvěřitelná Indie.

Docela unavení jsme se těsně před setměním vrátili do hotelu - ale dnes bude asi dlouhá noc, protože právě dnes hraje Indie proti Srí Lance finále Mistrovství světa v kriketu - a pro Indii je kriket sportem číslo jedna - celý den pobíhali mladí indové s namalovanými vlaječkami na tvářích a teď když dopisuji dnešní blog tak to tady všude pěkně bouchá, protože se slaví vítězství.

Motto pátého dne : Incrediable India je pro Indii slabé slovo.