Troška spánku neškodí, vyspali jsme se docela dlouho, ale hlavně dobře. V 9:30 už na nás čekal řidič a měli jsme namířeno do vesničky Gulmarg, která je vyhlášeným letním, ale i zimním letoviskem. Je to asi 60 km od Srinagaru a tak cesta nám zabrala asi hodinu a půl, tentokrát byl řidič úplně normální, žádný mladý rapl. Do Gulmargu jsme přijeli před polednem a jelikož byla neděle tak zde bylo plno místních, který tuto destinaci využívají k piknikům. Samotný Gulmarg je vlastně jedna velká louka na které se v létě hraje golf , v zimně se lyžuje a kolem dokola je jeden hotel na druhém. Hlavní atrakcí je zde ovšem lanovka, která vyveze návštěvníky a vyvezla i nás do vyšších pater Afarvatských hor.

Cesta nahoru byla rychlá, přišli jsme k lanovce koupili pístek a jeli. Vystoupili jsme hned v první stanici lanovky, která je v nadmořské výšce 3900 metrů a dají se tady dělat pěkné krátké výlety. Koupili jsme si vodu a sušenky a vydali se na cestu, svítilo sluníčko, ale asi na půl hodiny se zatáhlo a začalo pršet, schovali jsme se pod strom a toho hned využilo malé telátko, které přišlo za námi a koukalo na nás, že by si dalo něco k snědku, tráva které je tady dost mu už asi nejela a tak jsme se smilovali a dali mu pár sušenek - v tu chvíli bylo naší kamarádkou a kdybychom si nedali pozor tak by i prošacovala batohy zda jsme jí ještě nějaké další sušenky nezatajili.

Přestalo pršet a tak jsme se vydali prozkoumat další část místního pohoří, kousek dál jsme narazili na domorodce - jsou to nomádští Gúdžarové, které zde bydlí v dřevěných domech pokrytých travnatými drny. Hned jsme se domluvili na focení a tak jsem si je párkrát nafotil, ale to jsem netušil, že hned jak jsem jim zaplatil 10 rp. tak svolají celou svou rozvětvenou rodinu (měli hodně dětí) a půjdou všichni za námi, abych je znova nafotil a samozřejmě jim za to znova zaplatil. To jsme už ale přidali do kroku a za chvíli se jich zbavili, došli jsme na hezké místo odkud bylo krásně vidět na celé široké okolí, sedli si a dali si svačinku. Ovšem jsme si nevšimli stáda polodivokých krav, které bylo opodál a za chvíli jsme již viděli a slyšeli hlavního býka jak se k nám blíží a hlasitě dává najevo, že pánem je tady on a nikdo jiný, dokonce rohy ryl do země, kopyty hrabal a hluboce funěl.

Dali jsme se na ústup, přeci jenom s býky nemáme žádnou zkušenost a jeho krávy nám byli docela fuk. Po této příhodě jsme se rozhodli vrátil zpět k lanovce a zkusit se podívat na druhou stranu, kde má být vodopád, ale tam jsme nakonec nedošli protože to bylo hodně vysoko a my se museli vrátit k lanovce, která funguje pouze do půl šesté. Už z dálky jsme viděli dlouhou frontu, stoupli si na její konec a čekali, každou chvíli nás někdo předběhl a když jsme došli na do prostředku fronty museli jsme se zařadit po jednom za sebe - nechápali jsme proč, přišlo nám to nesmyslné, ale za chvíli jsme pochopili proč, byl tam totiž policajt, který hlídal zda někdo nepředbíhá a pokud jsou lidi za sebou tak to dobře vidí. Je pravda, že to hodně lidí zkoušelo, někteří úspěšně a někteří se museli vrátit na konec fronty, která se stále prodlužovala. Ale v Indii kvete korupce i na lanovce v horách - když jsme přišli už k vchodu do místnosti odkud lanovka vyjíždí tak tam byl ještě jeden vchod, kam přicházeli nějací známí těch trhačů lístků a ti je s pozdravem pouštěli dopředu.

Ale to nic, my jsme už jeli spokojeně dolů, řidič na nás čekal na smluveném místě a pomalu jsme se vydali zpět do Srinagaru. K našemu hotelu jsme dorazili kolem 19:00, udělali si několik fotek jezera a hlavně srinagarských gondol, které převáží lidi do hausbótů na jezeře a vrátili se na večeři do hotelu. Připojil jsem se internet a přes FB zjistil, že druhá česká dvojice s kterou pojedeme společně do hor už je také ve Srinagaru a v 21:00 se máme sejít u jezera. Našli jsme se docela rychle, zajeli jsme k nim do hausbótu a předběžně se domluvili na další společné cestě. Zítra ještě doladíme podrobnosti, teď už jsme zpět na hotelu a jdeme spát, zítra je v plánu prohlídka starého města a dalších zajímavostí Srinagaru.