Tak ráno jsme vyjeli jak bylo domluveno - v 6:30 jsme již seděli v autě a jeli jsme k jezeru Pangong lake, které je z části na indickém území a tou větší částí zasahuje do Tibetu. Stejně jako včera nebylo úplně jasno a na obloze byly šedé mraky, které nenaznačovaly nic co se týká počasí dobrého.

Z Lehu jsme jeli po hlavní silnici směrem na Manali a to až to města Karu, kde se odbočovalo do hor, v Karu také byla kontrola pasů a hlavně permitů. K jezeru Pangong je totiž potřeba permit, který vystaví jakékoliv cestovka v Lehu za poplatek 100 rp. do druhého dne. Za Karem jsme projížděli kolem velice hezkého chrámu Chemdey, který opět stál na kopečku a za ním se tyčily vysoké hory - pěkně si to mniši v minulosti postavili. Pak už jsme pomalu a jistě stoupali do hor, cesta byla dobrá asfaltka a tak se jelo docela rychle. Mezitím se o něco zlepšovalo počasí, každou chvíli svítilo sluníčko a tak to vypadalo, že nakonec se to ještě vyjasní.

Projeli jsme přes jedno sedlo ale objevilo se další stoupání až jsme dojeli do sedla Chang-la, které bylo ve výšce 5326 metrů, což je momentálně náš výškový rekord, řidič nám zastavil a hned jak jsme vylezli z auta nás praštilo chladno - i když svítilo sluníčko bylo tak 15 stupňů, pak už jsme jen zase jeli z kopce. Cesta kolem sedla byla ve špatném stavu a tak jsme museli jet krokem, opět jsme také projeli stanoviště, kde nám zkontrolovali pasy a zhruba za 4 hodiny cesty se před námi objevila jasně modrá plocha jezera, která byla obklopená vysokými horami.

Zaparkovali jsme auto a měli jsme asi 2 hodiny na prohlídku, ani jsme nebyli překvapeni velkým počtem turistů, kteří se všichni houfně fotili. Tak jsme se sebrali a podél jezera jsme se po cestičce vydali dál, kde turisti nebyli žádní a dobře jsme udělali, protože to tam bylo mnohem zajímavější. Počasí si s námi zahrávalo, mraků bylo docela hodně, ale občas vysvitlo sluníčko a plocha jezera se krásně modře zabarvila. Udělali jsme nakonec docela i dost fotek a po dvou hodinách jsme vyrazili zpět do Lehu, to už ale bylo pořádně zataženo a občas byl cítit i slabý déšť, ale to ještě nic nebylo, když jsme dojeli do sedla Chang-la tak dokonce poletoval sníh a venku byla pěkná kosa. Byli jsme rádi, že sedíme v autě a jedeme opět pomalu dolu do údolí, za chvíli už zase svítilo sluníčko a kolem 17:00 jsme dorazili na hotel.

Chvíli si odpočinuli, ani nevíme proč, ale výlet nás nějak zmohl. Zašli jsme si pak na večeři do naší restaurace a po večeři jsem si zaskočil na internet. Když jsem se z něho vrátil tak jsem u hotelu potkal naše české kamarády, kteří se vrátili z treku a tak domlouváme co podnikneme v příštích dnech, zítra podle počasí vyrazíme pronajatým autem na obhlídku klášterů, kterých je v okolí Lehu docela požehnaně.