Po delší době, snad poprvé co jsme v Ladakhu jsme se probudili to zataženého rána, podle dlouhodobých měření je oblast Ladakhu jedním z nejsušších míst na zemi, neprší zde více jak 300 dní v roce. Nakonec nepršelo ani dnes, jen bylo asi tak do 15:00 pod mrakem a pak se obloha roztrhala a konec dne byl opět slunečný. A tak ráno jsme si řekli co dnes podniknem, zašli jsme se zeptat do turistické kanceláře zda v nějakém klášteře není náhodou festival.

Přes léto když je sezóna pořádá vždy nějaký klášter svůj vlastní festival, kde probíhají motlitby a také různé tance v maskách. Měli jsme štěstí, protože festival pořádal klášter ve vesnici Phyang a tato vesnice ležela jen asi 15 km od Lehu. Tak jsme si sehnali taxíka a mohli vyrazit (nevím zda jsem to již psal, ale zde mají taxikáři v každém větším městě své cechy a pro každý rok vydávají ceník pro jednotlivé turistické cesty), řidič nalistoval v ceníku a hned jsme věděli cenu 730 rp. s tím, že na nás počká a odveze zpět k hotelu.

Klášter byl opravdu kousek asi za 30 minut jsme již byli na místě, jak zde v Ladakhu bývá zvykem tak klášter byl na kopci a tak byl vidět již z pěkné dálky. Hned jak jsme přijížděli blíže tak nám bylo jasné, že zde bude hodně lidí, sotva jsme našli místo pro zaparkování auta. Festival probíhal na louce s tribunou připravenou pro tyto účely pod klášterem, už při příchodu lemovalo mnoho stánků se suvenýry cestu k podiu, kde vše probíhalo. Na tribuně seděli místní nejvyšší představitelé kláštera, kteří dávali požehnání všem kdo o to měl zájem (samozřejmě za mírný poplatek), my také si nechali lehce poklepat po hlavě a dostali červenou nit s uzlem pro štěstí, která se dá navázat na ruku a nebo kolem krku.

Souběžně s tím probíhaly místní tance v maskách, bylo to docela zajímavé pozorovat - v kostýmech byli mniši, kteří předváděli na údery bubnů většinou zvláštní pohyby. Ovšem kostýmy a masky byly opravdu velice pěkné a fotogenické, taky tam bylo velké množství fotografů, kteří se snažili ulovit co nejlepší snímek - možná i mě se nějaký povedl. Kolem podia sedělo hodně místních lidí, ale také turistů zde bylo hodně, ale co bylo pozitivní, místní se nechali docela bez problému fotit.

Po skončení produkce jsme se ještě vydali prozkoumat místní klášter a tak jsme po schodech pomalu k němu vyšplhali. Uvnitř už jak to bývá bylo mnoho různých místností, které se daly navštívit, většinu z nich jsme prošli a pak se pomalu vydali zpět k autu. Řidič už na nás čekal a tak jsme se rozjeli zpět do Lehu. Docela jsme měli hlad a tak hned po příjezdu jsme se vydali na večeří, šli jsme do naší oblíbené restaurace MonaLisa.

Potom jsem se ještě vydal s notebookem na internet, ale zjistil jsem, že dnes nikde nefunguje - s tím je v Lehu také velký problém, prostě jim vypadne nějaká páteřní síť a třeba celý den nejde internet - jsem zvědav zda zítra to už budou mít spravené. Na pátek jsme domluveni s dvěma Angličankami, že pojedeme k jezeru Pangong, který je již kousek od Tibetských hranic, výlet je to na celý den a prý stojí za to, hlavně kvůli fotkám.