DŽÓDHPUR / neděle 3.dubna 2011

V sobotu zůstáváme celý den v Džódhpuru, po snídani nasedáme do auta a Ajay nás veze do pevnosti Mehérangarh, která se tyčí nad městem. Celé město je totiž vystavěné na velké skále a ta nejvyšší posloužila v roce 1806 k postavení tohoto honosného sídla. Majitelem je dodnes džódhpurský maháradža a v hlavních palácích je momentálně muzeum, které opravdu stojí za to navštívit - hlavně sbírka nádherných palankýnů (nosítka pro maháradži, buď nesenná lidmi a nebo sedátka na slony). Dnes už zde maháradža nebydlí, ale na protější straně města a opět na kopci si postavil nový nádherný palác. Celým komplexem pevnosti jsme prošli asi tak za 3 hodiny, ze západní strany je pěkný pohled na modré fasády města - právě proto se Džódhpuru také říká modré město.

Po prohlídce pevnosti jsme jen kousek přejeli k bílé mramorové Džasvantově Thadě - Thada znamená něco jako hřbitovní památník, tento je celý nádherně bílý, je krásně fotogenický a je z něho pěkný výhled na město i na pevnost.

Bylo těsně po poledni a tak nás řidič odvezl na hotel - dali jsme si lehký oběd a sami vyrazili do města, podíval jsem se na mapu a zkusili jsme to vzít zkratkou, ale to jsme neměli dělat, protože v úzkých uličkách jsme se docela pěkně zamotali a ztratili orientaci - v jednu chvíli jsme procházeli místním ghétem, kde bydleli asi ti nejchudší, všichni žili na ulici společně se všemi zvířaty, pralo se tam, vařilo, prodávalo všechno možný a když jsme procházeli stali jsme se absolutním středem pozornosti, ani nemusím popisovat jak jsme rychle hledali cestu pryč. I když na nás všichni koukali a mladí kluci a holky pořád pokřikovali, tak pokud jsme se zeptali na cestu tak nám pohotově a správně poradili. V této části Džódhpuru se dali udělat fotky, které asi nikde jinde neuděláte, ledaže by jste se přesunuli v čase o 100 let zpět.

Kolem 16:00 jsme dorazili na hotel a opět nasedáme do auta a jedeme na okraj města do zdejších městských zahrad. Zelená oáza v horkém městě, ani jsem nenapsal, že Džódhpuru se říká kromě modrého města také sluneční město - sluníčko zde svítí na modré obloze více jak 300 dní v roce. I dnes bylo velké horko, teplota se blížila 40 stupňům a tak procházka mezi stromy byla příjemná. V parku jsou také staré chrámy a systém vodních kanálů - ovšem staré chrámy jsou plné odpadků a vodní kanály byly bez vody, ale za to plné odpadků. V zahradách také žije hodně zvířat - poprvé jsme viděli v Indii opice, dále je zde hodně ptactva včetně papoušků, nechybějí psi a kravky. Bylo srandovní vidět jak místní personál chodil po parku a krmil opice, ovšem krávy jsou nenažrané a opicím jídlo kradli a tak místní zřízenci každou chvíli s hlasitým křikem krávy vyháněli a jen co kousek odešli tak kráva se obrátila a už společně s opicemi hodovala - byla to srandovní pozorování.

Večer jsme dorazili na hotel těsně před západem slunce a tak si koupili nějaké pití a šli na střechu pozorovat západ slunce a městský střešní život. Počasí bylo hodně příjemné a frmol na střechách okolních domů byl značně živý - snad všechny domy ve městě mají obyvatelnou střechu, kde je večer velmi živo.

Motto šestého dne : Indie je velmi chudá a zároveň velmi bohatá