MATARANKA - WAUCHOPE / sobota 24.prosince 2011

Tak v klidu a pohodě jsme se tady v teple ještě nevyspali, bylo akorát příjemně na spaní a ráno jsme si trochu přispali, po osmé jsme už byli na nohou, dojeli si do místního obchodu pro snídani a pak jsme si ještě počkali na místní show - krmení ryb Barunga. V areálu karavan parku bylo větší jezírko s lekníny a v něm žilo 6 velkých ryb Barugha, místní chovatelka přinesla kyblík s malými rybkami, stoupla si do vody a Barunghy, které byly tak metr dlouhé už připlavaly a čekaly na první sousto - jen co chovatelka vložila malou rybku do vody Barungha se nenápadně přiblížila a pak velice rychlým pohybem rybku spolkla. Po tomto představení jsme si ještě zajeli do místního Národního parku Elsey vykoupat se do horkých bažinných jezírek Bitter Springs.

Pak jsme již nabrali směr Rudý střed, pokud to vše dobře dopadne, tak by jsme měli být v samém středu Austrálie u hory Uluru zítra večer. Cesta to bude zdlouhavá, protože po cestě není nic až tak zajímavého co by stálo za zastavení. Ovšem jedna zastávka přeci jenom byla - podívali jsme se do vesnice Daly Waters, která je vyhlášená místní starou hospůdkou. A je pravda, že je to hospoda velice zvláštní, po stěnách najdete sbírku všeho možného od podprsenek přes sandále až po poznávací značky aut z různých zemí. Kdysi ještě v pionýrských

ULURU - KINGS CANYON / pondělí 26.prosince 2011

Ráno nás už v pět ráno vzbudila odjíždějící auta, která vyrážela z karavan parku na východ slunce k hoře Uluru. Ovšem já jsem tušil menší zradu, podíval jsem se na oblohu a ta byla celá zamračená a mé tušení bylo správné - žádný východ slunce se dnes pro velkou oblačnost nekonal. Ale i tak jsme z karavan parku odjeli po šesté - nejdříve jsme se vydali na obhlídku druhé části NP a to Kata Tjuta. Tato formace skal je úplně odlišná od Uluru, ale také jde o monstrózní podívanou, čím blíž jste, tím více Vás udivuje, jak to zde mohlo „vyrůst". Z každého úhlu Vám skály připomínají něco trochu jiného, v jednu chvíli to vypadalo, jako by vedle sebe zakotvily vesmírné lodě a zkameněly, chvilku to připomíná Kaplického chobotnici a pak zase obrovskou ponorku. Bylo ještě docela brzo ráno, obloha stále lehce zamračená a tak docela fajn podnebí pro malý trek. Zaparkovali jsme u poslední skály a vydali se do tzn. Větrného údolí, odkud byl hezký výhled na zadní část skal. Jak jsme se vraceli zpět na parkoviště, už prokouklo sluníčko a začalo být pěkné vedro. Některé treky jsou zde zakázané od 11:00, protože přes poledne je zde opravdu velký hic a někteří turisté přecení své schopnosti a kolabují. Zde jsou i na tyto „neposlušné" turisty připraveni - každý trek je na několika místech vybaven telefonem a tak pokud se Vám udělá špatně

WYCLIFFE WELL - MOUNT ISA / středa 28.prosince 2011

Tak snad máme za sebou jednu z nejhorších nocí v Austrálii, to jsme si ale blbě tento kemp vybrali. UFO bylo všude kolem nás, bodalo a bzučelo celou noc, až ráno jsme zjistili, že kemp je kousek od bahnité nádrže s vodou a tak ufounským komárům z jiné planety se zde skvěle dařilo. Rychle jsme odjeli a říkali si - snad to nejhorší máme už za sebou. Kousek po silnici směrem na Tennet Creek jsou Devils Marbels - to jsou ty Ďáblovy kuličky, které jsme již jednou navštívili, ale jelikož bylo ráno, tak jsme je chtěli vidět i při denním světle. Nebyli jsme zklamáni a dokonce jsme zjistili, že se tady dá volně tábořit. Asi bych měl také něco napsat o tom, jak a kde se dá v Austrálii s obytným autem zastavit a přenocovat. Pokud máte větší obytné auto, kde máte i záchod a sprchu, tak po celé Austrálii jsou místa, kde můžete volně přenocovat, ale pozor, těchto míst je docela málo a jsou hlavně na odlehlejších místech, našli jsme jich docela dost v západní i severní Austrálii. Jinak skoro v každé malé osadě je karavan park, kde nabízejí možnost přenocovat a máte na výběr z powered site (to je parcela s elektrickou přípojkou) a pak jen místo bez elektriky - to využívají hlavně osobní auta, která si pak postaví stan. Za tyto místa se platí poplatek a na naše poměry je

CHARTERS TOWERS - ELLIS BEACH / pátek 30.prosince 2011

Tak změna je život, původně jsme chtěli jet přímo k moři do města Townsville, ale podívali jsme se na předpověď počasí a riskli jsme variantu delší přes náhorní plošinu Atherton, původně mělo celý den pršet a až večer mělo pršet. a tak jsme vyjeli. Mylně jsme se při pohledu na mapu domnívali, že trasu až k moři zvládneme projet za pár hodin, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme do karavan parku dojeli kolem 20:00, ale o tom později.

Z Charters Towers jsme vyrazili něco kolem desáté, po dlouhé době jsme se perfektně vyspali, tady už je podnebí podobné tomu našemu. Jeli jsme po Savannah highway směrem na Undara, tam jsme se chtěli podívat na komplex lávových tunelů, které vytvořila sopka Undara, ale po příjezdu na místo jsme zjistili, že se nacházejí na soukromých pozemcích a navštívit je můžeme pouze s průvodcem a zrovna levné to tady není. Vlastně služby celkově jsou v Austrálii hodně drahé, třeba cestovní kanceláře nabízejí pro turisty všemožné nabídky, ale cena většinou začíná na 100 dolarech a to je většinou projížďka s průvodcem na dobu půl dne. Z Undary jsme si to namířili směrem do Athertonu a pomalu jsme stoupali do vesnice Ravenshoe, které se pyšní tím, že je nejvýše

ELLIS BEACH - CAPE TRIBULATION - ELLIS BEACH / neděle 1.ledna 2012

Tak a máme za sebou oslavu Novém roku - jak jsem psal už je to potřetí za sebou, co neslavíme doma, ale někde v zahraničí, tentokrát jsme oproti ČR slavili o 9 hodin dříve. Pro oslavu jsme vybrali pláž Ellis beach kousek od Cairns, příjemný kemp, široká rozlehlá pláž a tak jsme předpokládali, že zde bude na oslavu Nového roku jakžtakž klid. V karavanu jsme si udělali občerstvení a před půlnocí se vydali na pláž, docela nás zarazil klid, který stále panoval, v kempu bylo relativně ticho a na pláži bylo jen několik skupinek lidí, kteří oslavovali, ale ani v půlnoci nezačalo nic prskat, bouchat ani svítit. Docela jsme byli zaskočeni docela klidným, až možná hodně klidným průběhem oslav. Na pláži jsme zůstali jen chvilku a čekali, zda neuvidíme z Cairnsu ohňostroj, který byl na půlnoc naplánován, ale nic jsme neviděli a tak šli chvilku po půlnoci spát.

Druhý den jsme vyrazili z kempu něco po desáté a jeli směrem na sever, chtěli jsme dojet až do městečka Cooktown, který je takovým vstupním městem na opuštěný poloostrov Cape York. Přes město Port Douglas jsme dojeli k městečku Mossman a za ním jsme se vydali do vnitrozemí, kde jsme navštívili NP Mossman George. Docela zajímavé místo uprostřed

MISSION BEACH - TOWNSVILLE - WHITSUNDAY / úterý 3.ledna 2012

V této části Austrálie se už podnebí blíží našem letnímu, takže se v noci dá v pohodě spát. Mission Beach, kde jsme spali, je od hlavní silnice Bruce Highway vzdálena asi 15 kilometrů a jedná se několik malých osad spojených dohromady pod jeden název Mission Beach. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o přímořské osady, které jsou ale obklopeny deštným pralesem a tak jsou to oblíbené výletní destinace. Jsou to malé osady, ale mezi nimi je vybudován velký nákupní komplex se supermarketem, jako by to bylo velké město - prostě Australané rádi kupují hodně jídla. V místním deštném pralese žijí i kasuáři a tato oblast je na to hrdá, skoro veškerá reklama se týká právě kasuárů. Bohužel tato oblast je také dost často zasažena hrozivými bouřemi s cyklonem, v roce 2006 to tady prý vypadalo jako po válce a jen co se místní les dal dohromady, tak letos v březnu přišel další cyklon a místní krajinu zase poničil, bylo to vidět i karavan parku, kde jsme bydleli, místo hustého lesa z něho trčely jen pahýly od stromů.

Z Mission Beach už jedeme dál na jih a opět chvilkami projíždíme kolem různých kopců a kopečků pohoří Cardwell Range, kde je možné navštívit několik zajímavých míst včetně několika vodopádů - Murray, Paluma a Jourama falls. Poté jsme již dorazili do největšího města oblasti Townsville, které leží

ST. HELEN - LAKE MONDURAN / čtvrtek 5.ledna 2012

V klidném rodinném a psím karavan parku jsme se dobře vyspali a vydali se na dnešní poslední dlouhou trasu. Máme v plánu ujet přes 700 km a už tak na dosah budeme prvnímu velkému městu Brisbane. Cesta je to docela nezáživná, již se to tady hodně podobá Evropě, velký provoz a každou chvíli nějaké omezení rychlosti, protože se projíždí vesnicí či městem. Napravo od nás stále ještě vidíme pohoří a deštný les, ale hned jak jsme projeli větší město Rockhampton, tak se krajina změnila - lesy ustoupily plantážím cukrové třtiny, banánům a dalším zde pěstovaným plodinám. Na městě skoro nic zajímavého není snad jen to, že přesně prochází obratníkem kozoroha. Jediné na co všechny turisty zde lákají jsou jeskyní systémy u městečka The Caves, ale podle obrázků to vypadalo jako menší Moravský kras a tak jsme tam ani nejeli. Proto tedy pokračujeme v jízdě a trochu srovnáme jednotlivé Australské státy, co se týká dopravy. Tady v Queenslandu je to už v podstatě klasická Evropa, řidičů je zde hodně a většinou mezi městy moc nedodržují povolenou rychlost asi nejvíce se nám líbilo na západním pobřeží, krásné rovné silnice, málo dopravy a jedete kolem pěkných míst a občas můžete zajet k moři. Severní teritorium už je tak trochu dobrodružství

NP COOLOOLA - RAINBOW BEACH - BRISBANE / sobota 7.ledna 2012

Tak zde byl jeden z nejlepších karavan parků, klidný, kousek od moře a tak to v noci příjemně foukalo. Relativně brzo jsme vstávali a vydali se na cestu, nejdříve jsme jeli okouknout místní vesnické pobřeží, ale bylo zde jen velké parkoviště a pak přístup do moře pro lodě. Kolem břehů jsou zde mangrovy a tak na koupání to moc není. Jeli jsme teda dál, chtěli jsme více prokoumat NP Cooloola, který je přístupný na dvou místech a to buď vnitrozemská část kolem jezer Cooroibah a Cootharaba, kde výchozím místem pro průzkum je městečko Noose a nebo pobřežní část, kterou jsme si zvolili my a tak jsme si to namířili do městečka Rainbow Beach. Celý NP Cooloola je písečný a tak jen hlavní silnice jsou asfaltové, ostatní příjezdové cesty jsou nezpevněné, písečné a tak zde více než kde jinde je potřeba terénní auto. Městečko Rainbow Beach plné turistů jsme jen projeli, podívali se pláž, která byla plná koupajících se lidí a tak jsme jeli dál až tam, kde asfaltová silnice končila - do výběžku Iskip Point. Cesta vedla středem úzkého výběžku a po obou stranách bylo moře, na jedné straně porostlé mangrovy

SURFERS PARADISE - BYRON BAY - LENNOX HEAD / pondělí 9.ledna 2012

Tak nakonec to docela šlo, dobře jsme se vyspali a hned jsme vyjeli z přeplněného karavan parku. Chtěli jsme se podívat do centra Surfers Paradise za denního světla proč je tak oblíbený, jediné co asi stojí za to jsou dlouhé bílé pláže a neskutečné vlny, které daly název zdejší oblasti - Ráj surfařů. Dnes je to ale už jen komerční tlak na peněženky turistů, je tady mnoho hotelů a jediné čím je toto místo zajímavé, jsou mrakodrapy přímo na pláži, to jsem zatím nikde jinde neviděl. Pobřeží je zde rovné a dlouhé a podél něho vede silnice po které můžete jet a každou chvíli zastavit u pláže a buď se vykoupat a nebo jen tak se podívat. Čím jedete dál, tím se stavby snižují až za několik kilometrů jsou u pláže normální rodinné domky.

Kousek za Surfers Paradise končí stát Queensland a vjíždíme do Nového Jižního Walesu a tak o další jednu hodinu si posouváme hodinky a oproti ČR máme už 10 hodin rozdílu. Rovné bílé pláže se mění na kratší pláže ohraničené útesy a tak vizuálně jsou mnohem zajímavější. Každé menší městečko má svou vlastní pláž, která je perfektně upravena a útesy v okolí jsou propletené stezkami pro pěší - to se musí nechat, ale vše tady mají hodně upravené a k turistům vstřícné. Po několika hodinkách jízdy