SUMMOR - DISKIT / úterý 2.srpna 2011

Dnes je tomu přesně rok co Ladakh postihly velké povodně, které mnohým lidem změnily život, stopy po vodě jsou zde vidět pořád a aby si příroda svůj den připomněla také, tak i dnes bylo ošklivo a odpoledne i pršelo. Ráno to ještě šlo, snídani jsme měli připravenou na 8:00 a po snídani jsme se vydali na krátký průzkum vesnice Summor, obešli jsme několik baráků a každý z nich měl velkou zahradu a tam se pěstovalo množství zeleniny, je vidět že zde si lidé nežijí špatně, baráčky jsou většinou pěkně upravené a políčka plné úrody. Jelikož se zvedl vítr a rychle se zatahovalo tak jsme se vrátili na hotel a vyrazili jsme do další části Nubry - směrem k vesnici Diskit, která je správním centrem Nubra Valley. Ještě než jsme tam dojeli zastavili jsme si u několika čortenů, chtěli jsme si je vyfotit a jelikož bylo blízko k řece Nubra tak jsme se šli k ní podívat, bylo to docela dobrodružné, protože jak foukal vítr tak zvedl i písek a ten jsme měli skoro všude. U řeky to pak už tolik nefoukalo ale zase tam byla bažina, naštěstí mělká, ale pokud jsme chtěli dojít na pevnou část tak jsme kolikrát zahučeli nohama do pěkného bahínka. Celkově to tam bylo ale dost fotogenické a pěkně jsme se tam zdrželi, řidič už byl asi dost nervózní kde jsme. Něco kolem jedné jsme pak už konečně vyrazili do Diskitu, kde jsme si nejdříve zajistili ubytování, bydlíme v guest-housu Sun Rise a platíme stejně jako v Summitu (400 rp.), ale zde máme i vlastní záchod a koupelnu. Bylo něco po 13:00 a vydáváme se společně na oběd do

LEH / čtvrtek 4.srpna + pátek 5.srpna 2011

Oba dva dny trávíme v Lehu, ve čtvrtek jsme předali pasy našemu domácímu, který pro nás nechá vystavit permit na poslední náš výlet zde v Ladakhu k jezeru Tso Moriri a Tso Kar, stejně jako do Nubra Valley a k jezeru Pangong Pake stojí za jednoho 200 rp. Pak jsme si obešli několik cestovek a sháníme někoho kdo by s námi jel na stejný výlet, přeci jenom když se o výdaje podělíte s někým dalším je to velká výhoda. Jak jsem již psal zde všude fungují taxíkařské cechy a ty mají na každou cestu přesnou tabulkovou cenu, takže pokud je tady ubytování a jídlo docela levné, tak cestování přijde na docela pěkný peníz. A tak je vhodné již před cestou do Ladakhu či Kašmíru se domluvit s dalšími cestovateli na společném programu - do auta se zde vejde v pohodě 6 lidí a tak náklady se dají tímto hodně snížit. Je také možné cestovat místní dopravou, jezdí zde autobusy a share jeepy - to jsou většinou větší auta místní výroby a různého opotřebení (občas jsem se divil, že to vůbec jelo), který jezdí na předem daných trasách, ale pozor jízdní řády zde nefungují, jedete až se auto naplní a stejné je to kolikrát i u autobusu. Ceny jsou zde velice příjemné, ale nedá se na ně spolehnout a hlavně nikde Vám nezastaví, když zrovna uvidíte krásný kousek krajiny či fotogenického ladackého staříka.

A tak se vracím k tzv. share (sdílení) auta s někým dalším, my jsme už z Čech byli domluveni s dvojicí cestovatelů z jižních Čech, že část naší cesty spojíme a tak za některé cesty ušetříme (s jihočechy jsme jeli z Srinagaru do Zanskaru a pak jsme s nimi absolvovali výlety po ladackých klášterech a také

KORZOK - TSO KAR - LEH / neděle 7.srpna 2011

Poprvé jsme spali ve výšce 4600 a bylo to znát, naši rakouští spolucestovatelé nás upozorňovali, že toho asi moc nenaspíme a měli pravdu, jestli jsme spali 3 až 4 hodiny tak to bylo moc. A tak hned jak začalo svítat jsme byli na nohou, z okna jsme pak pozorovali svítání a nebylo to špatné, obloha hrála různými barvami, trvalo to asi 10 minut a představení byl konec, přišly totiž mraky, které celou oblohu zatáhly a to jsme netušili že to bude na celý den. Z guest-housu Lake View jsme měli domluvený odjezd v devět a jelikož bylo šest, tak jsme se šli ještě podívat k jezeru, ale po druhé straně než včera. Rána jsou zde docela chladná, je vidět, že jsme vysoko a navíc je zataženo, trochu prokřehlý jsme se vrátili před devátou, dali si čaj a vyrazili směr jezero Tso Kar. Nejdříve jsme jeli stejnou cestou jakou jsme včera přijeli a pak ve vesnici Puga Sumdo jsme odbočili na prašnou cestu, která vedla zprvu zajímavým údolím. Bylo zvláštní tím, že všude vyvěraly teplé prameny a tak krajina hrála různými barvami, v dálce jsme také viděli divoké osly, kteří žijí snad jenom zde. Pomalu jsme stoupali do dalšího sedla a už z dálky bylo vidět, že tam kam jedeme se čerti žení, obloha byla zatažená a bylo vidět že prší jak z konve. Přejeli jsme sedlo a v dálce už bylo vidět jezero Tso Kar, podél cesty bylo hodně příbytků nomádů - stany a kamenné ohrady pro zvířata, které chovají - hlavně kozy, ovce, krávy, jaky a dzo (to je kříženec krávy a jaka - taková chlupatá kráva). Začalo pršet, jeli jsme kolem jezera a napravo od nás dokonce bouřilo, jen co jsme přijeli do nomádské vesnice Pangunagu, která leží těsně za jezerem tak pršet přestalo, řidič zastavil na oběd a my šli prozkoumat okolí. Docela zajímavě to vypadalo dole pod vesnicí, kde ze zeleně

LEH - DELHI / úterý 9.srpna 2011

Vstáváme v 5:00 a v půl šesté nás už čeká řidič, který nás odváží na letiště, které je od centra jen kousek. Překvapuje nás, že celé letiště je obehnané zdí a ostnatým drátem, do prostoru letiště nás pouští voják, který kontroluje letenky a pasy, řidič nás vysadil před halou a zde je další kontrola, která opět se dívá na naše letenky a pasy a tím jsme vpuštěni do letištní haly. Fronta na kontrolu zavazadel abychom mohli jít k přepážce letecké společnosti je dlouhá, to asi proto, že skoro ve stejnou dobu odlétají z Lehu tři letedla (GO AIR - nejlevnější společnost, pak KINGFISHER - tím letíme my a je to zavedená indická nízkonákladovka a pak AIR INDIA - hlavní národní indická společnost). Projdeme kontrolou zavazadel a už jsme u přepážky kde si vyzvedneme palubní letenku a předáme zavazadla, která necháme poslat v zavazadlovém prostoru. Pak nás překvapilo, že jsem byl zavolán do prostoru před letištní halu abych si zkontroloval zavazadla zda jsou všechna a pak byla naše bagáž vložena na vozík a odvezena k letadlu. Odlet byl přesný, těsně před sedmou jsme startovali, letiště v Lehu je zajímavé nejen tím, že je mezi vysokými horami a tak je potřeba hned po startu rychle vystoupat, ale i tím, že není v rovině, ale z kopce. My jsme startovali do kopce, dráha byla hrbolatá a tak jsme při startu skákali jak na koze, ale pilot byl šikovný a za chvíli jsme byli nad okolními horami - pohled z hora byl úžasný. V Dillí jsme přistáli za docela pěkného počasí kolem osmé, počkali si na zavazadla a šli k přepážce Prepaid taxi, jsou to taxíky, které jezdí za pevné ceny do centra Dillí, vystavili nám doklad a poslali

DELHI / čtvrtek 11.srpna 2011

Tak a je tady poslední indický den a od rána pořád lehce prší, kolem poledne jsme nakonec i přes nepřízeň počasí vyrazili do víru zdejší čtvrti Pahar Ganj a to do ulice Main Bazar, která je hlavní nákupní tepnou celé této oblasti. Měli jsme štěstí, protože asi tak kolem jedné přestalo pršet a tak jsme měli klid na prohlížení obchodů a také na focení. Na focení je v této části toho docela dost, polorozbořené či neudržované baráky, některé z nich i přes své stáří vypadá hodně vznešeně a je jen škoda, že se o ně majitelé nestarají. Na místo těchto starých baráků vyrůstají nové moderní hotely, je ovšem škoda, že starý historický dům zbourají a místo něj na jeho místě postaví beton-skleněnou krabici. Dalším dobrým objektem na focení jsou místní lidé, někteří z nich se i rádi fotí a zapozují Vám, naopak někdo se otočí a nechce s Vámi ani navázat kontakt. Prošli jsme celou ulici Main Bazar až k vlakovému nádraží New Delhi, kde bylo neuvěřitelně rušno, náhončí se hlasitě předbíhali ve svých nabídkách, pouličních prodavačů všeho možného, mnohdy zcela nepoužitelného, zde bylo přehršel a všude kolem Vás se proplétali rikši na lidský pohon, nebo-li kolo a za ním přidělaná sedačka pro dvě osoby. Ovšem kolikrát jeden člověk vezl celou rodinku čítající 5 osob. V Indii je víc než kdekoliv jinde vidět nezájem lidí mezi sebou, nebo-li společnost je rozsektována a ta vyšší třída tu nižší zcela přehlíží a kolikrát je vidět, že si z nich dělá až otroky. Při naší cestě jsme také narazili na křesťanský hřbitov, byli jsme se podívat vevnitř a překvapilo nás kolik v této části Dillí žilo či i nadále žije křesťanů. Také jsme narazili na zeleninový a ovocný trh, který byl plný čerstvé zeleniny a byl překvapivě mnohem čistší než ty co jsme navštívili v Radjastanu. Kolem páté