DELHI - MANDAWA / úterý 29.3.2011

Do Indie jsme přiletěli přes Dubai a opět jsme využili služeb Emirates Airways. Let byl zcela v pohodě, žádná turbulence - letěli jsme 6 hodin do Dubaje a pak 3,5 hodiny do Dillí.

Na letišti nás už čekal Ajay - řidič a průvodce v jedné osobě a proč zrovna on? Našli jsme si ho přes internet a měl samé dobré reference a zatím to vypadá, že i od nás dostane vysoké hodnocení. Pokud budete mít zájem po Indii cestovat tak doporučujeme si najmou právě takového řidiče, který za Vás vše dopředu vyřídí a všude Vás zaveze dle našich představ - na konci naší cesty Vám určitě napíšeme více i o cenách za tyto služby, ale podobně to funguje i na Srí Lance a tam jsme byli spokojeni.

Dillí jsme první den zcela vynechali a rovnou se vydali směrem do města Mandawa která patří do oblasti Šekhávátí, tam jsme dojeli kolem 16:00 a nejdřív se ubytovali v hotelu Heritage Mandawa (cena do 30 Euro) - hotel je přestavěn z bývalé Havélí (staré velmi výstavní domy bohatých obchodníků). Právě Mandawa je známá mnoha krásnými Havélí, hned po ubytování jsme se vydali do města nějaké okouknout a nafotit.- v centru města je jich opravdu hodně a velká většina z nich chátrá - je to velká škoda, ale pro focení tento kontrast něčeho hodně krásného, ale

BÍKÁNÉR - DŽAJSALMÉR / čtvrtek 31.3.2011

Jelikož jsme měli přes sebou dlouhou cestu tak jsme si přivstali. Z Bíkánéru do Džajsalméru je to přes 300 km a to jsme se chtěli po cestě stavil ještě na dvou místech. Budík zazvonil v 7:00 a to jsme již byli vzhůru, šli jsme na snídani, která nestála za nic a to za ní chtěli 350 rupek (zaplatili jsme i když jsme řekli že by měla být snídaně v ceně, ale prý není, tak jsme to řekli Ayajovi a ten to šel vyřídit a přinesl nám zpět 350 rupek - v Indii je potřeba si dát pozor na všechny možné finty jak z turisty vymámit peníze - nenechte se). Jelikož v hotelu nešel internet zastavili jsme se ve městě kde internet fungoval a byl i docela rychlý. Z Bíkánéru jsme tak vyjeli kolem 9:00 - první zastávka bylo městečko nebo vesnice (ono to není moc poznat) Gadžner. Podle LP by zde měla být soukromá přírodní rezervace a jezero (bývalá honitba maháradži), ovšem momentálně je zde hotel a pokud chcete jít dovnitř tak je nutné zaplatit, jelikož se nám to nezdálo tak jsme jeli pryč. Další zastávkou na cestě bylo městečko Kolayat, tady už to bylo o mnoho zajímavější - v centru města je velké jezero a na jeho břehu několik klášterů a kolem se pohybují starší věřící, někteří vypadají již jako asketové - pokud budete mít štěstí tak se může vydařit i pěkná fotka, stačí drobný peníz a už Vám v pohodě kdokoliv zapózuje.

Z Kolayatu jsme už nabrali směr na Džajsalmér, cesta pouští není nijak záživná, jen rozlehlé pláně porostlé keři a rovná silnice. Asi tak 100 km před cílem naší cesty jsme zastavili na oběd v místní restauraci, dali jsme si opět nějaké místní kari a

DŽAJSALMÉR - DŽÓDHPUR / sobota 2.dubna 2011

Dnes je před námi opět dlouhý přesun, z Džajsalméru se přesouváme do modrého města Džódhpuru. Takže nejdříve se vracíme po stejné silnici co jsme jeli z Bikánéru a asi v polovině cesty odbočujeme doprava směr Džódhpur, ale ještě než přijedeme do naší další destinace tak zastavujeme v městečku Ósijan což je staré pouštní město, která založili džinisté a tak zde najdete i pěkné staré chrámy. Městečko je opravdu malé a hned jak vysedáme z auta tak nás obklopí skupina cikánčat a chtějí peníze. Nejlepší jak se vyhnout otravování (i když to není jednoduché) je s nimi absolutně nekomunikovat, jakoby je přehlížet i když oni jdou vedle Vás a pořád něco melou. Nejhorší je když jednomu něco dáte (měli jsme sebou tužky), tak v tu chvíli se seběhnou další děti (prý jsou to je bratři, sestry, kamarádi) a všichni také potřebují tužku do školy, někteří i ukazují jak umí anglickou abecedu - ale hlavně už se jich nezbavíte (musíte utéct do auta a zavřít se). V Ósijanu jsme našli krámek, kde starý pán ručně vyráběl olej pro vaření - měl na to stroj, který určitě pamatuje první světovou, tak tady se opravdu zastavil čas.

Z Ósijanu je to pak už asi jen 60 km do Džódhpuru, město je rozděleno opevněním na vnitřní staré město, kde je i na konci pevnost Mehérangarh a na nové město. Do starého města musíte projet jednou z 7-mi bran a to byl i náš případ, protože náš hotel se jmenuje Heritage Kuchaman Haveli a je součástí starého město. Hotel má krásnou střešní vyhlídku na celé město i na pevnost Mehérangarh. Na hotelu jsme si dali

DŽÓDHPUR - RANAKPUR / pondělí 4.dubna 2011

První opravdu velké město Džódhpur opouštíme a jedeme směrem na východ do střední části Radžastánu, stepní a pouštní krajina se pomalu mění, stále víc a víc se to zelená a občas je vidět i nějaký kopeček. Naším dnešním cílem je malé městečko, či spíše poutní vesnice Ranakpur, které již leží v pohoří Araválí a tak zde již je krajina zcela odlišná. Ranakpur je významný komplexem džinistyckých chrámů, které jsou postaveny z bílého mramoru, hlavní chrám je uvnitř opravdu úchvatný, je podepřen 1444 sloupy a každý z nich je jinak ozdoben, jedná se o jeden z nejvýznamnějších chrámových komplexů v Radžastánu a tak si ho nikdo nenechte ujít. Ale upozornění pro návštěvníky, do chrámu se pouští pouze s dlouhými kalhotami - takže žádné kraťasi či krátké sukně, ovšem pokud nemáte nevadí za 20 rupek Vám je zde půjčí. Kousek za hlavním chrámem je malý kopeček a na něj stojí menší modlitebna - pokud se k ní půjdete podívat, tak si sedněte pod strom a chvilku pozorujte menší otvor ve tvaru měsíce až u špičky modlitebny - pokud budete mít štěstí vykoukne z ní papoušek, který tam má hnízdo.

Po prohlídce chrámů jsme se vydali zpět k hotelu, ale řidič zastavil o kousek dříve a pozval nás na menší trek do kopců - je tam prý pěkné jezero. Trek byl velice krátký - k jezeru jsme došli asi za 15 minut, ale daleko víc nás zajímal místní pasáček koz a ovcí, který se

UDAJPUR / středa 6.dubna 2011

Celý devátý den trávíme u Udajpuru, po snídani, která tentokrát nestála za nic, čaj jsme radši ani nepili, plavaly tam nějaké usazeniny, jsme vyrazili na obhlídku města, první a hlavní dnešní zastávkou byl městský palác, který se tyčí nad jezerem a hlavně z vyšších pater paláce je nádherný výhled na jezero. Ještě než jsme k němu došli, tak jsme pozorovali ranní život u jezera - ženy zde perou prádlo, muži dělají očistu, děti se koupou a vedle toho z jezera pijí zvířata, takhle to funguje v Indii asi už po staletí.

Cesta k paláci vede uličkami s mnoha krámky a každý Vám něco nabízí, jedinou záchranou je rychle si koupit lístky do paláce a za vchodem už žádní prodejci nejsou, ale pro změnu Vás obtěžují průvodci, kterého si můžete najmout a on Vám vše ukáže a palácem provede. Vstup zde není až tak drahý, ale pokud chcete fotit tak musíte zaplatit zvlášť za foťák a ten zde stál 200 rupek (to je na Indii dost). V paláci je hodně zajímavých věcí, v podstatě je to muzeum historie státu Mévár včetně sbírek všech vládnoucích maháradžů, ale přeci jenom nejhezčí jsou různé výhledy na jezero Pičóla, které je hned pod ním včetně dvou ostrovů na kterých jsou vystavěny paláce. Po jezeře je možné jet na projížďku, ale této služby jsme nevyužili.

Odpoledne jsme se vrátili do hotelu na oběd, žaludek se již uklidnil a tak můžeme zase normálně jíst (doufám, že jsem to nezakřiknul) a pak vyrazili opět na centra města na drobnou obhlídku po krámech, třeba si koupíme něco

DENGARH - AJMER - PUSHKAR / pátek 8.dubna 2011

Dnes jsme vstávali kolem 8:00, noc nebyla nic moc, protože hotel byl na kopci a docela to foukalo a jelikož indičtí řemeslníci nejsou právě stoprocentní, tak okna netěsnila a navíc trochu nárazem větru bouchala. Snídaně byla OK, jelikož jsme zde byli jediní, tak se o nás docela starali. Z hotelu jsme odjeli těsně po desáté a opět Ajay připravil malé překvápko - odvezl nás na malé vesnické nádraží, kde nás posadil do vlaku a místním courákem jsme jeli dvě zastávky přes místní hory. Co nás překvapilo nebyla jízda vlakem (podobnou jsme už jeli na Srí Lance a tam se nám to líbilo daleko víc), ale ta čistota kolem nádraží, jakoby jsme najednou ani nebyli v Indii. Dvě zastávky jsme jeli asi tak hodinu a půl, vlak se opravdu coural tak, že kdybychom šli vedle něho rychlou chůzí tak mu snad i stačíme.

Na nádraží nás už čekal Ajay a jeli jsme dál stále směrem na sever do města Ajmer. Ještě než jsme tam dojeli jsme si zastavili na oběd - opět místní restaurant u silnice a opět jsme se skvěle najedli tentokrát za 270 rupek (hlavní jídlo + moučník + pepsi - což je na naše za 110 Kč vše pro dva a byli jsme úplně plní).

Kolem 15:00 jsme dojeli do Ajmeru - poprvé tak jsme v indickém převážně muslimském městě a hned to bylo znát. Nejdříve zastavujeme na krátkou zastávku v chrámu Násiján, zajímavý je tím, že uvnitř najdete zlaté modely, které znázorňují džinistické představy o

PUSHKAR - BUNDI / neděle 10.dubna 2011

Hotel v Pushkaru byl opravdu klidný a tak opět jsme se dobře vyspali, ráno kolem 9:00 jsme šli na snídani, opět jsme si dali naše tradiční a prověřené tousty s máslem a džemem + k tomu čaj - zatím jsme po tom nikdy neměli žádné problémy a to se při přesunech autem docela hodí. Něco po 10:00 jsme tak hotel opustili a vydali směr Bundi - další zajímavé město. Ještě než jsme k němu dojeli tak jsme se chtěli zastavit v Ajmeru v prodejně Vodafone, ale zapomněli jsme že je neděle a oficiální obchody jsou zavřené (koupil jsem si totiž modem pro připojení k internetu, ale po jednom dni fungování se nešlo na internet připojit, pokud by to fungovalo tak je to dobrá pomůcka na cesty, připojíte se kde chcete a nestojí to moc - 1500 rupek stál modem a na 1 měsíc sim karta). Jinak obecně v Indii je internet bez problému v každém větším městě, mnohokrát byl i součástí hotelu, ale jednou se nám stalo, že jsem potřeboval na internet v menším městě a jediný internet byl v jedné místnosti, kde byl internet připojen na jeden počítač a ještě zde bylo telefonické vytáčení, čekalo se tak 10 min než se to spojilo a pak to během chvilky několikrát spadlo - no prostě jako u nás před mnoha lety.

Pak jsme tedy již pokračovali směr Bundi, bylo to asi 200 km, ale cesta chvilkami vypadala spíše jako tankodrom, mohli jsme jet max. 20 km/hodinu rychleji to nešlo, protože děr bylo mnoho a řidiči byli chvilkami děsní - řidič v Indii musí mít oči stále na šťopkách, protože kromě své jízdy musí sledovat ještě vše kolem sebe, krávy normálně chodí po ulici a mnohdy stojí uprostřed cesty za plného provozu, z leva nebo zprava může do cesty vlézt další

BUNDI - RANTHAMBHÓR / úterý 12.dubna 2011

V úterý se loučíme s Bundí - kolem 9:00 jdeme na snídani a na ulici hned před hotelem slyšíme jak se přibližuje pomalu něco co hrozně nahlas pouští muziku, jdeme se podívat před vchod a vidíme průvod lidí kolem stříbrného vozítka, který je vybaven amplióny z kterých se line místní hudba, před tímto vozem ještě jeden muž na koni ve slavnostním úboru - Ajay nám pak říká, že se jedná o svatební průvod - auto takto jezdí po městě a dává svým hlukem na vědomí, že se někde koná svatba. Po snídani už nasedáme do auta a pomalu vyrážíme do dalšího města a tím je menší městečko Ranthambhór, cesta je docela v pohodě až na několik úseků kde jedeme pomalu, protože je to samá díra, občas po cestě zastavíme, protože vidíme v krajině malé modlitebny a některé z nich jsou docela staré. Po levé ruce se podél cesty táhne pohoří, které je zajímavé tím, že je dlouhé více jak 100 km a široké maximálně 1 až 2 km.

Ranthambhór je vlastně Národní park, který leží kousek od města Saváí Madhópur, ale v městě nic zajímavého není a vše je soustředěno kolem staré pevnosti Ranthambhór, za posledních několik let se zde daří turistickému ruchu, kromě pevnosti je zdejším hlavním lákadlem Safari - v tomto parku jako v jednom z mála je prý možné vidět v živé přírodě tygra - uvidíme zítra, na ráno jsme si cestu do Národního parku objednali a sám jsem zvědav co vše se nám podaří vidět.

Dnes odpoledne až bude trochu lepší počasí, myslím tím

DŽAJPUR - ÁMBÉR - DŽAJPUR / čtvrtek 14.dubna 2011

Čtvrtek věnujeme návštěvě Ámbéru - což bylo původně hlavní město státu Džajpur, leží vysoko v horách asi tak 10 km od Džajpuru a jeho chloubou je nádherný palác, který nechal vystavět v 16.století maháradža Mán Sinh. Do paláce dorážíme kolem 10:00, Ajay parkuje dole na parkovišti a my šplháme po svých k pevnosti, ovšem je zde ještě jiná možnost, podnikaví indové zjistili, že někteří turisté jsou hodně líní a tak používají slony k tomu aby turisty na kopec vyvezli, osobně si myslím, že trochu pohybu nikomu neuškodí a i když bylo vedro tak jsme kopec vyšli za cca. 5 minut. V pokladně jsme zakoupili multi-tiket a tak kromě Ámbér pevnosti můžeme navštívit i jiné památky. Vnitřní část paláce byla opravdu nádherná, hlavně ty co zdobily průčelí bran a vstupů byly velice povedené, je zde také malý chrám bohyně Kálí (v překladu znamená Černá, je spojována se smrtí a zánikem. Často je považována za vládkyni času což souvisí s její vládou nad smrtí) - v tomto chrámu se ještě do roku 1980 každý den obětovala jedna koza. Celý palác má několik částí, první je síň Diváne ám což je síň veřejných audiencí, další pěknou částí je Džaj mandir (sál vítězství), následuje Sukh nivás nebo-li sál radostí a za ním už je nádvoří s malými místnostmi Harému. Z horních pater paláce je pak pěkný výhled do okolní krajiny a také na výše položenou pevnost Jaigarh, tam jsme sice chtěli ještě dojít, ale jelikož jsme prohlídku Ámbéru skončili těsně po poledni a venku bylo opravdu velké horku, tak jsme výstup do kopce odpískali a šli pomalu na parkoviště a Ajay nás odvezl do hotelu na oběd.

Ubytovaní jsme v Džajpuru - hotel se jmenuje Sajjan Niwas a je to zde příjemné, hlavně kuchař je šikovný, protože jsme si zde dali už více jídel a všechny byly opravdu výborné - něco k málo k indickému jídlu : doma v Čechách často jím maso, teď když zrovna píši tento článek si uvědomuji, že jsem